Letní chata (2. část)

Dobrý den, vítám vás u další části letní chaty!

Doufám že se vám bude líbit a omlouvám se za chyby.

.....

Zvonek zvonil a dvě propletené těla leželi vedle sebe v posteli a ani jeden, nechtěl toho druhého opustit a to vůbec vstávat z měkké a vyhřáté posteli.

Zvonek dál zvonil a přitom se ozýval zvuk bouchání na dveří.

Po dlouhé době přestal zvuk od dveří a začal se ozývat vyzváněcí tóny telefonu od Standy, který zamručel a natáhl se pro něj.

,,Co je?" řekl ospale.

,,Ty debile! Ještě chrápeš, jestli ne vstaneš a nepůjdeš mi otevřít, tak nebudeš znát své jméno!" křičela jeho starší sestra.

,,Vždyť jdu," zamručel a zavěsil mobil.

,,Honza budeš mě muset pustit jsou tu ti dementi," zamručel a chtěl dát Honzy ruku ze svého těla.

Jenže Honza udělal pravý opak přitáhl si ho k sobě a objímal ho jako medvídka.

,,Honzíku, sestra nás vykastruje," zafuněl nespokojeně Standa.

,,Hmmm, tak jo," zamručel Honza a pustil ho.

,,No vidíš," usmál se a natáhl si spodní prádlo a černé tričko. Pak mu dal pusu na obličej a řekl: ,,pohni nebo jsem vlítne sestra a tu asi nechceš, aby tě viděla nahého co?" ušklíbl se a jako odpověděl dostal mručení a následně si se vyškrábal do sedu.

,,Chytej," hodil po něj modré tričko.

Honza je po ránu extra pomalý a než zvýší svojí hladinu kofeinu taky dost málomluvný, takže tričko stejně spadlo na postel. A z něho vyšlo další nesouhlasné mručení.

,,Jdu ti udělat kafe co ty na to?" ušklíbl se, protože věděl sám, že Honza takový bude pak celý den.

Strojvedoucí malátně přikývl a natáhl se pro své tričko.

Standa ještě vzal tepláky na sebe a šel dolů, kde prvně otevřel dveře, aby mohla přijít bouře jménem nasraná Denisa tedy Standy sestra a Jirka, což je malý strojvedoucí.

Vlakvedoucí měl dobrou náladu, takže mu to bylo nějak jedno, že jeho sestra je rudá jako rajče. Strávený čas s Honzou a následně večerní sex bylo něco, co mu dobilo jeho baterky. 

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit jak jste mohli zaspat, když jsme kvůli vám ten čas speciálně posunuli?" křičela na něj Denisa.

,,Déňo, sedni si a vychutnej si ranní kávu jo? A ty Jirko se nemrač budeš mít vrásky," usmál se Standa a nalil do čtyř hrníčku kofeinový nápoj.

Denisa chtěla něco říct, ale radši si sedla sundala si své červené sluneční brýle.

Martin si založil ruce a levnou nohou klepal do země.

Mezitím si Honza vzal tričko a spodní prádlo s khaki kraťasy.

Sešel dolů a políbil Standu na tvář pak si vzal svůj zelený hrnek se žábou a napil se blahodárné tekutiny. 

,,Tady se nám někdo vyspal do růžova co?" zašklebil se Martin.

,,Jo vyspal a proto budu ignorovat, že jsi mě vzbudil jasný?" podotkl Honza a opřel se o linku.

,,Stejně nevím, proč tak šílíte, vždyť je teprve deset," podotkl dál strojvedoucí, když se podíval na hodiny a pak na hnědovlasou dívku co měla na sobě modré džínové kraťasy a růžové tílko. Oči má stejný jako jeho bratr. A svýma růžovými nehty ťukala do stolů.

,,Jo je deset, ale sraz byl v osm hodin," podotkla jízlivě Denisa.

,,Fakt jo?" zeptal se a podíval se na Standu, který stál vedle něho.

,,Asi, nějak si nemůžu vzpomenout," mykl rameny a dopil své kafe.

,,Jdu si dát rychlou sprchu a pak pojedeme, kde je vůbec zbytek?" zeptal se směrem k těm dvou.

,,Venku, čekají na nás tak pohni," zamručel Martin a napil se své kávy.

,,Fajn," řekl než odešel nahoru do svého pokoje pro věci. Tedy černé tričko a šedé kraťasy.

Do ložnice za ním přišel jeho přítel, který si ho přitáhl k sobě.

,,Co kdyby ještě chvíli počkali," zašeptal do ucha Honza. Standovi přijelo vzrušení, ale zakroutil hlavou a zahnal své myšlenky.

,,Počkej na večer, zmizíme jim k tomu jezeru, co ty na to?" usmál se Standa a položil své ruce na jeho obří, které měl položené na jeho bříško.

,,To beru," usmál se Honza.

,,Dobře," otočil se na něj a podíval se mu do očí. 

,,Miluju tě," zašeptal mu Standa.

,,Já tebe taky," smál se Honza a políbil ho na růžové polštářky.

…

,,Hele vy hrdličky pohnete zadkem jinak Libor bude nasraný," řekl za dveřmi Jirka a bouchl na dveře.

,,Já ho zabiju," zavrčel Honza.

Standa mu vlepil polibek a pak řekl: ,, ještě ne nech ho pak až večer jo? Jdu do koupelny vem zatím dolů tašky," usmál se Standa a vzal své věci a zmizel do koupelny. Kde za chvíli se ozvala tekoucí voda.

Takže Honza vzal černou a modrou cestovní tašky a šel s nimi dolů. Kde vyšel ven a do očí mu šlehaly sluneční paprsky. 

,,Bože, sluníčko pitomý," zafuněl nespokojeně Honza a přišel k autu. Kličkami otevřel dveře od kufru a dal do nich tašky.

Po té se opřel o auta a díval se na čisté azurové nebe.

,,Honzo, trošku mně začínáš štvát u Standy je normální, že stává pozdě, ale že i ty?" přistoupil k němu Libor. 

,,Náročná noc," řekl a protáhl se strojvedoucí.

,,Až tak Honzo?"ušklíbl se Libor, což je Standy starší bratr, který má na sobě zelné tričko a šedé kraťasy.

Pak za ním přišel i Jirka, který se opřel o auto.

,,Vy dva budete jednou moje smrt, fakt že jo," poznamenal Jirka.

,,Se stává," řekl a pak odpověďel Liborovi: 

,,Malý byl s ringu, takže co jste čekali že budeme koukat na filmy?" zeptal se ironicky Honza.

,,Vlastně ne a chápu to, Roza je pak divoká a na film se rozhodně koukat nechce," zasmál se Jirka.

,,To já to nechápu, jelikož děti nemám," zašklebil se Libor.

Honza se usmál a podíval se směrem ke dveřím, kde by měl vyjít jeho přítel, jenže on nikde.

,,On je horší jak ženská," zamumlal Jirka a vydal se ke svému autu pro pití, jelikož tohle bude ještě nějakou dobu trvat.

,,Je a byl a vždycky bude," zasmál se Libor.

,,Náš Standa," zasmál se Honza.

…

Standa byl obléknutí do věcí, které si připravil a kontroloval, zda jsou všude zavřená okna.

Pak jen vzít peněženku a mobil a také sluneční brýle a poslední byl košík s jídlem, které bere každý.

Zamkl dveře a vydal se k autu, kde stál jeho bratr a přitel a Jirka.

,,Konečně za tohle čekání chci láhev vodky!" křikl po něm Jirka a vydal se ke svému autu, což byla červená škodovka.

Jediný Libor nic neřekl, jelikož to čekal, takže ho pozdravil a nasedl k Denise do auta.

,,Samý kecy mají," zavrtěl nesouhlas Standa šel dát do kufru věci, které chtěl vzít sebou.

,,Nejsou zvyklí ani né za chvíli budou všichni sedět na lehátkách a bude klid," ušklíbl se Honza a sedl do auta tedy místo řidiče.

Vedle usedl Standa a připoutal se.

Honza se též připoutal a nastartoval a pro jistotu zapnul i navigaci.

Vyjel jako první a za ním jel zbytek. 

Všichni radši měli taky zaplou navigaci, aby věděli kudy, kdyby se jim hlavní auto zmizelo z dohledu.

,,Bude kolona cítím jí," zamumlal vlakvedoucí, když vjeli na hlavní silnici.

,,Já doufám, že ne," mrmlal Honza a zařadil.

,,Uvidíme," řekl Standa.

…..

Po první půlhodině zpívala písničky co pustil Standa do rádia. 

Cesta byla klidná.

Jenže po druhé půl hodině už stáli ve frontě.

,,Jsem to říkal," zasmál se Standa.

,, Klídek chytráku jo?" zavrčel naštvaně Honza. To co nenávidí, když cestuje jsou zácpy na dálnicí.

Ozval se vyzváněcí tóny telefonu od Standy, který ho vzal a promluvil: ,,jak se stojí?" 

Pak se zasmál a řekl: ,,aspoň že neřídíme co?"

Honza se na něj podíval na něj a on naznačil ještě slovo a je po tobě.

,,Končím jinak zůstanu na dálnici," radši řekl vlakvedoucí se smíchem.

Pak telefon dal zpátky mobil a promluvil.

,,Jsou za námi, ale potřebuji akutně přestávku, takže až se to rozjede máme zastavit na první benzínce, co uvidíme."

,,Dobře," odsouhlasil Honza.

….

Přestávka byla krátká a po další hodine sjeli na lesní cestu, která vede až k chatě.

Před nimi se objevila velká vroubováp hnědá chata. Patřila k němu i terasa a ohniště kolem byl les a kousek za ním byl velký rybník.

,,Jsme tady!" křikl nadšeně Jirka, který vylezl z auta. 

A zbytek skupiny přikývl.

,,Bereme jídlo a věci a jdeme," zavelel Honza a šel z kufru brát věci.

…

Po ubytování se na chatě všichni usedli k ohništi a vychutnávali si své jídlo.

,,Honzo ta cesta stála za to," ozval se spokojeně na lehátku se ozval Jirka a Tereza, která jela s ním přikývla na souhlas.

Zbytek také přikývl na souhlas. 

….

Čas pomalu plyne dál a slunce zmizelo za obzor. Z teplého počasí se stávalo příjemná zima a alkohol v krvi začal působit.

Seděli u ohniště takovém prazvláštním kroužku. Standa měl na sobě svou oblíbenou Honzy mikinu, a Honza vedle něj měl svou mikinu. Vedle byla Denisa a její manžel. Dále Libor a jeho manželka a Jirka a Terka.

,,Vy jste tak sladký, až z vás budu mít jednou cukrovku fakt, že jo," zašklebil se Jirka a posunul se víc k ohništi.

,,Bych tebou nechodil moc k tomu ohništi jinak bude pečený Jirka," zašklebil Standa a přišel blíž k Honzovi, který si ho k sobě přitáhl.

,,Jste kdo by čekal, že tu budeme u chaty všichni a vy dva budete spolu," pořád se divila Denisa, která byla v objetí svého manžela.

,,Za to můžu, tak nějak já," ozvala se Terka.

,,Kdybych tenkrát, nepomohla Martě, tak by mohli být všichni štěstí už tenkrát," mluvila dál.

,,Víte Marta byla fajn, ale pak prostě," nemohla najít správná slova.

,,Prostě je zní kráva tečka," dodal Standa napruženě. Nesnáší, když se o ní mluví pak vylézají staré myšlenky.

,,Asi tak tohle téma, radši nebudeme otevírat," ukončil debatu Honza a palcem dělal Standovi malé kolečka na stehne, aby se uklidnil.

Standa se trochu usmál a stoupl si.

,,Jsem hned zpátky, jdu pro nějaké dřevo," a vydal se směrem ke kůlně.

Věděl, že by vybuchl, takže radši na chvíli zmizí.

Šel kousek za dům, kde se nacházela dřevěná kůlna, kde je přichystané dřevo.

Otevřel dveře a rozsvítil. 

Přišel k němu, jenže dřevo, která vzal do ruky mu vypadlo.

,,Jejda jsem nemohlo," řekl si pro sebe Standa. Dřepl si a chtěl ho vzít do své ruky, jenže ruka se mu klepala. 

,,Doprdele," odfrkl si naštvaně Standa a z očí se mu hrnuly slzy. Myšlenky na dobu, kdy malém skončil pod mostem, kdy hrozili, že mu vezmou dítě. 

Tiše brečel a klepal se jako tenkrát, kdy si nevěděl rady. 

Jenže minula usnul a probudil se s tím, že se postaví na nohy a bude žít dál. Teď se objevil a přitáhl si ho k sobě Honza. Držel ho u sebe a říkal mu uklidňující slova.

,,Mám tě, všechno bude dobrý. Máš mě ty šmudlo a nikomu tě nedám už nejsi sám," Honzovi bylo divné, že se nevrací a navíc odcházel, nějakou zvláštní chůzí a to se mi nelíbilo.

Standa se otočil a brečel mu na rameno už to neudusil v sobě prostě to pustil ven.

Našemu strojvedoucímu to trhalo srdce, ale teď musel být silný a držet ho u sebe.

,,Dostal jsem skvělý nápad, která se ti nebude vůbec líbit, slyšíš Stando?" chtěl získat jeho pozornost.

Standa zvedl svoje ubrečené oči a řekl: ,,jakej?"

,,Na stoprocent se ti nebude líbit," zašklebil se Honza a stoupl si na nohy.

,,Jenže slib je slib," dodal a natáhl svou ruku.

Standa přemýšlel o sto šest, jenže nemohl si nic vybavit. 

,,Jdeš?" zeptal se a natáhl svou ruku k němu.

Standa si utřel oči a dal mu svou ruku pak se vyšplhal na nohy.

,,Bude sranda," zasmál se a šel s ním ven,kde ho vede dál do lesa.

Po lesní cestě jdou oba mlčky jediné co jde slyšet je zvuk nočních ptáků a jejich vlastní dýchání.

Ticho přeruší Standa, který v dálce vidí něco co se mu vůbec nelíbí.

,,Vždyť to bude studený!" křikl vyděšeně Standa.

,,Neboj, možná jen trochu," zasmál se Honza.

,,Jen aby," mručel Standa.

Po chvíli došli k velkému jezeru, který je schovaný v lese. Kolem vodního jezera je jen les. 

A nad ním svítí ve své plné kráse měsíc.

Vypadá to magicky a krásně, ale vlakvedoucímu se do té vody třikrát moc nechce.

Honza má, ale jiné plány proto, když zastavili začal si sundávat svou mikinu i s tričkem.

Ovál ho studený vzduch, ale vzrušení které ho hnalo dál ho příjemně hřálo.

,,Šup, nebo se bojíš?" škádlil Honza a z bot byl venku.

,,Ještě můžu utéct a všem na kecat, že v lese je obluda, co mě chtěla znásilnit," mykl rameny Standa a chtěl se vydat zpátky k chatě.

Honza ho chytl za ruku a přitáhl si ho k sobě.

,,Smůla to ti věřit nebudou," zašeptal a obě ruce přesunul k lemu mikiny, kterou i s tričkem sundal.

,,Fuj, to je zima," zaklepal se Standa, když ho též ovál studený vzduch.

,,Neboj, za chvíli ti bude teplo," ušklíbl se strojvedoucí.

Takže oba nahý přišli blíž k břehu jezera a než skončili do vody Standa řekl: ,,tohle bude jednou moje smrt, ty tvoje nápady," zafuněl nespokojeně Standa a oba skočili do ledové vody.

….

,,Říkal jsem že je studená jako psí čumák!"křikl klepající se Standa. 

Honza k němu doplaval a přitáhl si ho k sobě.

,,Pokud tu budeš stát jako tvrdý ý tak se nediv." zašklebil se strojvedoucí.

,,Hmmm," byla Standy odpověď tak moc ho chtěl políbit a taky proč ne že?

Jen se otřel svými rty o jeho, jenže chtěl víc a proto další byl hrubší a naléhavější.

Honza spolupracoval a vracel mu tu stejnou intenzitou.

Když se od sebe odtáhli mohl vidět jeho vášeň v očích, která přímo ječela Opíchej mě hned!, jenže to mu tak lehce nedopřeje.

,,Chytni jsi mě,"řekl s ušklebkem Honza a odtáhl se od něj a plaval na druhou část jezera.

Standa, když mu zmizel zdroj tepla se hned vzpamatoval a rozhlédl, kam mohl ten zmetek zmizet.

,,Štveš mě!" křikl naštvaně vlakvedoucí a začal plavat k němu.

Takto se tam naháněli dobrou půlhodinu, kdy Standa, jehož vydrž značně pokulhává to vzdal a křikl směrem k strojvedoucí: ,,kašlu na tebe, ještě mám v plánu žít a utopit se nehodlám," byl si jistí, že mu dochází značně síla.

Proto doplaval ke břeh a přišel ke svým věcím snažící se aspoň trochu tepla vzít. 

V rychlém času byl oblečený a koukal, zda nenajde tu světle hnědou až skoro blonďatou hlavu. V té tmě to šlo dost blbě, ale našel jí.

Plaval ke břehu k němu, proto ho napadla ďábelská odplata.

,,Já ti dám, takhle mě nechát na ocet," mumlal a sbíral jeho věci. Nechal zde jen boty a zbytek měl ve svých rukách.

,,To máš za to," křikl na něj a vydal se zpátky k chatě.

Honza nechápal o čem zase mluví a to že má trošku horší kondici mu vypadalo, ale co už chata je dost velká.

Vyšel z vody a šel směrem tam, kde nechal své věci, jenže krom pár černých bot tu nic neměl.

A v tu chvíli se mu rozsvítilo.

,,Tak ty takhle jo?! Ještě budeš prosit od odpuštění," zavrčel zmrzle Honza a vzal si jediné boty co tu měl a rychlou chůzí šel k chatě.

…..

Měsíc se vystřídal za sluníčko, které svítilo nad obzorem a nebe bylo krásně azurově čisté.

Venku už seděla Denisa a Marta, která dodělávali snídani. Po chvíli došel i Libor se svou přítelkyní a předposlední dva Jirka s Terezou.

Všichni si vychutnali ranní kávu a přichystanou snídani, která se skládala z pečiva a také máslo a nějaký salám se sýrem. Nesmělo chybět nějaké to sladké a ovoce.

,,Chybí nám akorát Standa a Honza, to ještě spí?" zeptala se Terka, když viděla, že tu jsou volné dva hrníčky. Tedy speciálně pro Honzu modrý a Standy ručně dělaný zelený.

,,Ty dva? Budou rádi, zda vůbec vylezou z postele, jak večer dělali vyrvál," zašklebil se Jirka a napil se z hrníčku

,,Jsem nic neslyšela," utrousila Terka.

,,Taky nic," přidal se k ní Denisa a její manžel.

,,Co vy dva slyšeli jste je?" zeptala se Libora, který na to jí odpověděl: ,,ne vůbec."

,,Taky proč by jste slyšeli, když máte pokoje na hoře," řekl Jirka.

,,No jasně! Vždyť vy tři jste dole," zasmála se Denisa.

Jirka už radši nic neřekl.

Denisa se smála a po chvíli se k ní přidala i Terka.

,,Dobrý ráno ve spolek!" pozdravil je nadšeně Honza. A sedl si ke stolu. Na sobě měl zelné tričko a modré kraťasy. S úsměvem na tváři si vzal svůj hrnek a dopřál si ranní kávu.

,,No dobrej koukejte kdo přišel, kde je ten druhý?" ušíklíbla se Déňa na Honzu.

,,Už jde," odpověďel a vzal si talíř na který si nadal svoji snídani.

,,Takže žije jo?" zeptal se s ušklebkem na tvář Libor.

,,Překvapivě jo," usmál se strojvedoucí a napil se své ranní kávy.

Po nějaké chvíli, kdy už skoro všichni měli vypité své ranní kávy přišel nebo spíš se dobelhal poslední spící obyvatel.

Standa měl na sobě svou černou mikinu a šedé kraťasy. Své vlasy měl jako vrabčí hnízdo.

,,Brý ráno všem," řekl unaveně Standa a pomalu si sedl na lavičku.

Sedět pro něj bude dneska peklo.

První co udělal je že vzal byl jeho vychladlý hrnek a kopnul do sebe celou tekutinu, aby se probral trochu k životu. Pak vzal jediné pečivo co na něj zbylo. Pak ještě nějaký ten sýr a mohl se na snídat.

Všichni se na něj divili jako na lachtan v zoologické zahradě.

,,Co je?" utrousil, když už mu to bylo nepříjemné.

,,Nic," odpověděla Denisa a věnovala se pomalu uklízení hostiny.

,,Fakt? Bych neřekl, ale vaše věc. Jdu se převlíknout doufám, že jste nezapomněli na dnešní výlet?" odpověděl a rovnou se zeptal.

Měli naplánovaný jeden výlet po okolí a prý tu jsou i nějaké vodopády, co jim vyprávěl Honza.

Martin se plácl do čela. ,, Úplně jsem zapomněl, jdeme!" vyjekl nadšeně blonďák.

Holky sklízeli stůl a Jirka jim pomohl. Zbytek se šel připravit.

…

,,Jsem myslel, že po včerejší párty se to přesune na zítřejší den," řekl Honza jak usedl u nich v ložnici.

Q

Díky Standovi divné úchylce byla místnost naprosto uklizená.

,,Pokud já můžu hodit tak oni taky," ozval se Standa z koupelny, která je k němu napojená.

Celkem takových místností s koupelnou jsou dvě. Jednu mají právě Honza a Standa a druhou vlastní momentálně Denisa a její manžel.

Zbytek mají koupelnu nahoře vedle Martina a Jirky a nebo dole na konci chodby.

,,Takže chodit můžeš jo?" rýpl si strojvedoucí a stoupl si ke skříni, kde si vybalil pár věcí co měl sebou. Pak vytáhl modré krátké tričko a šedé kraťasy.

,,Můžu," utrousil Standa. Mohl chodit, ale po dnešním výletě spíš ne.

,, Dobře, pamatuju si to," řekl na zpět. A převlékl se do věcí. Pak si vzal čisté ponožky a černé botasky.

Standa mezitím se dal dohromady. Má na sobě černé krátké tričko, takže mu jdou hezky vidět malé flíčky, které mu jeho přítel udělal.

A nesměli chybět též šedé teplákové kraťasy.

,,Krásný krk že?" podotkl vlakvedoucí, když vyšel z koupelny.

,,Jo povedl se mi," ušklíbl se strojvedoucí. A sám sebe se pochválil.

,,Jo nádhera fakt díky, doufám že to zmizí, než se vrátím do práce," odsekl Standa a sedl si na postel.

,,Když zmizí, přibudou nový," zazubil se Honza. Do ruky vzal svůj černý batoh.

,,Šup, za chvíli jdeme," popohnal ho a šel ke dveřím, které otevřel. ,,Čekám dole," řekl nakonec a vzal za kliku a otevřel dveře.

,,No jo pořád," zafuněl nespokojeně Standa. Vzal si své černé ponožky a nakonec černé sportovní boty. Jen přece jdou na výlet.

Nakonec vzal černé Adidas batoh a mohl vyrazit dolů. V kuchyni panovala příjemná atmosférak, každý něco dělal. Terka a Denisa dělali malou svačinu, Liborova přítelkyně zase podávala pití. Martin po všech házel jablka a nakonec Jirka a Honza uklízely po ranní snídani.

Standa vzal hrnek a nalil si další várku ranního kofeinu. Pak šel na terasu, kde si sedl a vychutnával si klid.

,,Je to tu hezké co?" poznamenal Libor.

,,Jo je," vydechl ulevně jeho mladší bratr.

Libor je nejstarší a také ale zase jediný, který nemá dítě. Po něm se narodila Denisa, která má dvě děti do věku sedmi let a poslední a nejmladší je Standa. Všichni tři měli úžasné dětství, ano sem tam byli nějaké malé hádky, ale ty už všichni zapomněli.

,,Kam vůbec jdeme?" zeptal se Libor. Pro všechny to je malé překvapení jediné co dostali za instrukce si vzít plavky a cesta bude trošku dlouhá.

,,Uvidíš," mrkl na něj Standa. Svůj hrníček položil na stoleček vedle něj. A stoupl si, pořádně se protáhl a vzal hrníček do ruky.

,,Jdeme, určitě na nás čekají," popohnal ho Standa. 

,,Vždyť jo," usmál se Libor a oba se vydali dovnitř pro batohy a pak na cestu.

…

Jejich cesta ze začátku byla po silnici, kdy na rozcestí se vydali po modré turistické značce.

Lesní cesta byla udržována a docela nenáročné. Až do doby, než po prvním dvou kilometru přišla část s kameny a jedním jediným kopcem, který na celé cestě je.

,,Jsi děláš prdel ne Honzo?" křikla zoufale Denisa. 

K ní se přidala i Liborova přítelkyně a též i Tereza.

Standa se zasmál a řekl: ,,jako kdybych to nečekal," šel vedle Honzy, který se otočil a promluvil vážným a tajuplným hlas: ,,na konci tady té hory váš česká poklad a splní se vám všechny přání! Tak pojďte dobrodruzi a odhalte tajemství nedobytné hory!" na konci se už smál a zbytek se toho taky chytl, takže nakonec se smáli všichni.

,,Doufám, že to bude stát za to," fňukla nakonec Denisa a všichni se vydali dojít Standu, který už byl skoro na hoře.

Kopec nebo jak tomu řekl Honza "hora" je mírně střední kopec. Po obou stranách je všude zelený les. 

Standa stál na vrcholku a výhled byl nádherný.

Přímo před nim bylo vodní jezero s jedním vodopádem, který proudil do jezera. Vodopád tekl z žulové skály. Kolem nich byl les a podle malého můstku a laviček jsem musí chodit dost lidí. 

V teplu, který šli je vlastně voda docela dost vytoužený dárek.

Došel k němu zbytek posádky a tiše všichni stáli vedle sebe.

Obdivovali krásu přímo před nimi.

,,Tyvole to je nádhera," ozval se první Jirka.

,,Je," dodala Denisa a po chvíli dodala: ,,kdo bude poslední ve vodě dělá večeři!" a rozeběhla se směr k vodnímu jezeru.

,,Počkej to není fér!" křikla na ní Tereza a běžela za ním. Chlapi se zasmáli a rozeběhli se za nimi. Jediný Honza a Standa šli pomalu dolů.

,,Jsem sem chodil, když rodiče se hádali a nebo hrozilo, že bude nějaká rvačka, což strejda Pepa dokázal vyprovokovat. Takže buď k tomu jezeru co bylo dole a nebo jsem se prošel, až sem," začal vyprávět Honza.

Nerad jezdil na tuhle chatu, ale pro Standu to klidně překousne. Chtěl mu trochu ukázat svojí minulost, což se i povedlo a on byl na sebe pyšní.

Standa poslouchal a pak se zastavil. 

,,Ty si jsem jel i přes špatně vzpomínky?" uvědomil si jeho přítel.

Honza se usmál a kývl na souhlas. Věděl, že mu to dojde.

Standa udělal dva kroky a byl u něj pořádně ho objemul.

,,Díky," zamumlal vlakvedoucí.

Strojvedoucí ho objemul na zpět. Oba stáli v lese kousek od jezera, kde jejích přátele blby jako malý děti.

,,Jdeme do vody?" zeptal se Standa. Chtěl zkusit se zhoupnout na provoze jako jeho starší bratr, který skončil ve vodě.

,,Že se ptáš,"zasmál se Honza. Oba se vydali k jezeru. Batohy položili vedle jejich. A svlékli se do plavek.

Oba stáli u mola a Honza odpočítával: ,,Tři, Dva Jedna!" 

Voda byla příjemně osvěžující a po dlouhé cestě u přijatelně studená.

Bavili se ozýval se smích a šplouchání vody.

….

Sluníčko bylo dávno na obzorem a ukazovalo jakou moc má. 

Terka a Denisa se opakovaly k nim se po chvíli připojil i unavený Standa. Zbytek jejich skupiny měli energii na rozdávání, takže byli ve vodě.

,, Aspoň že v Úterý nejdu do práce," řekl unaveně Standa. Ležel na své béžové dece, kterou vzal sebou pro jistotu. Věděl, že dlouho ve vodě nezůstane.

,, Já jo, mám ranní a Honza má odpolední směnu se semnou mění," vyfoukla Tereza a otočila se na břicho.

,,Někdo si to umí zařídit," ušklíbl se vlakvedoucí.

,,Dej pokoj, nemůžu za to že vás je jako smetí," odpověděla mu Terka.

Denisa se tiše smála.

….

Teplota klesala a naše parta se vydává směrem k chatě, aby si mohli na konci jejich společného výletu opéct něco na ohni.

Cesta nazpátek byla i poměrně krátká a všechny kopce, které šli nahoru se sami scházeli dolů.

Standa jedl jablko a po cestě poslouchal rozhovor Terky a Honzy, kteří řešili zajímavé téma.

,,Ta výuka všechno zkomplikuje jako chápu, že musí opravit tu trať, ale nemohli to nechat až na prázdniny?" Tereze se vůbec nelíbilo, že bude výuka trati, jelikož koleje co jsou mezi (doplň) jsou dost špatném stavu. A to nemluví ani o mostě, který se sotva drží.

,,Jo zkomplikuje, ale pokud to udělají až za měsíc tak to bude horší," odpověděl ji Honza.

,,Taky pravda, ty vlastně budeš jezdit jinde ne?" zeptala se. Ví že pár "šťastně" vybraných bude jezdit jinou trať.

,,Jo jsem mezi nima," nebyl ani kapku šťastný, jelikož domů bude jezdit pozdě domů, což je otázka jestli vůbec. Ty dva měsíce což možná ještě déle přemýšlel, že by se na tu dobu odstěhoval, ale zase nechce se mu pryč od Standy a malého Sebastiána.

Vlakvedoucí o tom věděl. Ta výuka na trati zkomplikuje všechno. Naštěstí pro něj mu také změnily trasu, takže možná přeci budou spolu.

,,A ty Stando? Jak to máte vy?" otočila se a zeptala se vlakvedoucího, který kousl do zeleného jablka.

,,Dost na hovno, jelikož zůstal jen Pavel a jeho manželka a ještě nějaký dva, protože budou brát na zaučení nový. My ostatní nám dali něco nového a až v Úterý zjistíme, kde budeme jezdit," když jim to přišli říct byl naštvaný. Teď už se jen bojí, aby ho nehodili, nějak doprdele světě.

,,Hezký takže oba nevíme kam půjdeme," poznamenal naštvaně Honza.

,, Klídek, to zvládneme, když tak řeknu Lídě, jestli to nepůjde k tobě, vem si že jedině u nás je plné místo," uklidňoval ho Standa a vzal ho za ruku.

,,Skoro tři měsíce je dlouhá doba a stejně podle toho co jsem slyšel to budou prodlužovat," dodal s úsměvem na tváři vlakvedoucí.

,,Mě se jen tak nezbavíš," řekl nakonec dal mu pusu na tvář.

,,Dobře," odpověděl mu Honza s úsměvem.

,,To by byl zázrak, kdyby vy dva jste nebyli spolu," řekla ironicky Terka.

…..

Sluníčko pomalu ztrácelo svou sílu. Ohniště bylo zapálené a kolem něho seděla naše skupinka. Měli na napíchnuté buřty na klackách co našli po cestě zpátky a každý si svůj kontroloval.

Do toho si říkali vtipné historky z dětství.

,, Ať ti to nespadne jako tenkrát na Moravě u babičky Zuzany, chudák malí Standa pak brečel celou noc. Ani nový nechtěl!" ušklíbl se Libor na Standu, který opatrně otáčel své jídlo.

,,Ty by si měl být ticho, protože sám ti pak spadl," odsekl Standa.

Libor si odfrkl a ostatní se zasmáli.

,,Stejně nejlepší zážitky máme z Moravy," řekla Denisa.

,,Tak šup nějakou pěkně trapnou řekni!" vybízel jí Jirka.

,,Ale jakou?" zamýšlela se a hledala nějakou fakt dobrou vzpomínku.

,,To třeba tu sázku jak ji prohrál Standa a my dva jsem měli pak kvůli němu se s námi rodiče měsíc nebavily," vzpomněl si Libor. 

,,Jo tahle! Klidně," odpověděla Denisa a lépe si sedla do rozkládacího plážového křesla.

,,Takže," a začala vyprávět.

......Minulost.....

Patnácti letý brunet seděl venku před chatou.

Byl druhý týden letních prázdnin a on si je náramně užíval. První měsíc je stráví tady u babičky Zuzany na Moravě. Má to tady rád je tu krásná příroda a pořád by chodil někam na výlety.

,,Stando!" křikla na něj babička. ,,Pojď si vzít meloun," řekla nakonec.

,,Jo už jdu," odpověděl nazpět a stoupl si.

Na sobě měl modré kraťasy a černé šortky. Žádné ponožky či nějaké boty, takhle to měl nejradši.

Když přišel do kuchyně u stolů seděli i jeho starší sourozenci. Nejstarší Libor mu bylo dvacet jedna a Denisa o dva roky mladší už měli své červené melouny. Oba měli volno, takže tu též byli.

Sedl si ke stolu a vzal půlku nakrájeného melounů.  

,,Co budeme dneska dělat? Je velký vedro, půjdeme k vodě?" ptal se nedočkavě Standa.

,,Klídek bratříčku, půjdeme a na večer máme pro tebe překvapení," zasmál se Libor.

,,Fakt jaký?"divil se mladší Standa.

,,Uvidíš," mrkla na něj Denisa a dál se věnovala své snídani.

Celé odpoledne strávili všichni spolu na místním koupališti a teprve večer přijde ta pravá zábava, jelikož svého mladšího bratra berou sebou do baru, kde pracuje Denisi přítel.

,,Cože? Kam že jdeme?" divil se hoch, který šel vedle svých sourozenců.

,,Pozdravit Davida, takže kde pracuje?" zeptal se ironicky Denisa.

,,No v tom baru u Plameňáka ne?" nevěděl to jistě. Ještě před Měsícem chodila z nějakým Michalem.

,,Jop, neboj budeš v pohodě," zasmála se nakonec starší sestra.

A také byl až v tom nejlepším nejen, že poprvé ochutnal i poprvé alkohol a to v tom nejlepším množství.

,,Co všechno sakra vypil?" divil se Libor, když viděl svého mladšího bratra běhat po pódium bez trička a řvát něco, čemu ani nešlo rozumět.

,,Měl asi dva koktejly," odpověděl David, který se smál.

,,Jsi si jistý? Protože já ne, máma nás zítra zabije," řekl nakonec Libor.

,,Jo zabije, aspoň si bude pamatovat, že od cizích se nic nebere," řekla s úsměvem Denisa.

Jenže ten večer se to trošku víc zvrtlo z důvodu, Standy který jak měl v sobě velké množství alkoholu nevěděl co dělal. 

Takže, že ho napadlo jít z někým random týpkem k jezeru, kde ho k tomu chytli policajti. To už je malý detail, kvůli kterému se s ním skoro dva měsíce rodiče nebavily.

…

,,Proto tolik nepiješ!" došlo Jirkovi.

,,Jo, proto a nebo aspoň vím kdy mám přestat," řekl nakonec unaveně Standa. 

Už napůl spal. Byl to těžký a pilný den. A není divu, že Standy hlava už se opírala o rameno jeho přítele.

Honza zakroutil hlavou a řekl: ,,vy tři jste rodina kam jsem se to dostal?" 

,,Do rodiny pošuků zvykej si," mykl rameny Libor.

,,Budu muset," dodal nakonec strojvedoucí, protože pak už se oba vydali spát jinak Standa by při jeho naštěstí skončil na zemi.

Zbytek skupinky se bavili dost dlouho.

Ráno kolem desáté byl čas odjíždět domů spousty jich jde zítra do práce a to ještě po cestě se musí zastavit pro malého Sebastiána.

……

Konec jízdy! Tady ta kapitola je pěkně dlouhá! Doufám, že je aspoň nějak zajímavá!

Tak zas příště!