Vlakový Covid-19

Ahojky! 

Další díl všechno je jen fikce! Náhoda ke skutečnosti je jen inspirace. Ano existují taková místa i vlaky, ale zbytek jsem si vymyslela.

Jelikož mě napadlo co kdyby napsat, nějaký příběh z doby Covid-19? A teď, když čtu knížku na tohle téma proč ne?

Je to můj první příběh z ICH formy, takže mějte strpení.

Omlouvám se za chyby!

….

,,Vážení cestující vlak číslo 6320 směr Černousy přijde na páté nástupiště," hlas z rozhlasu říká to samý pořád dokola a dokola.

Žádná novinka.

Na tou myšlenkou jsem se ušklíbl. Je letní den přesně řečeno dvacátého července a 

já jako blbec musím mít na sobě uniformu českých drah, která se skládá a černých kalhotách a bílé košile aspoň, že má krátký rukáv, jinak bych se fakt zpotil.

 

Dneska to je páté kolo co jedu ani poslední, natož aspoň polovina.

Jdu jako obvykle na poslední chvíli a víte proč?

Protože strojvedoucí potřebuje akutně ledovou tříšť a já jako hodný přítel šel pro ni.

,,Konečně že ti to trvá," řekl hned nervózně Honza.

,,Tvoje chyba, ty si jí chtěl já ne," ušklíbl jsem se a podal jeho nápoj.

,,Beztak si upil Stando," zasmál se strojvedoucí.

,,Možná," zazubil jsem se a pak řekl:

,,Měl by si zalézt jinak přijde výpravčí," nerad bych s nima měl jistý problém a navíc teď, když je vedro. 

Co kdyby se rozbil vlak? Na to radši nebudu myslet.

Honza se jen usmál a kývl na souhlas pak už zmizel dovnitř vlaku.

Počkám než se objeví zelené světlo, aby jsme mohli vyjet z Liberce směrem Černousy, což vzhledem k narvanému vlaku bude pro aspoň práce, než přijedeme do Raspenavy, kde se vlak odpojuje. Jezdí jedna souprava, která se skládá ze dvou částí ta přední jede do Černous a ta zadní směr Bílí Potok pod Smrkem.

Prudce pískl jsem do píšťalky a zamával tou debilní plácačkou a zahájil další dlouhé kolo.

,,Dobrý odpoledne připravte si své jízdenky prosím," věta která upozornění cestující, ale stejně ti blbci si to neumí přípravit.

….

,,Máš studentský průkaz?" 

,,Cože?" 

Tak je blbej nebo co?

,,Máš tu slevu proto studenta, takže?" vysvětlil jsem, ale stejně ten kluk čuměl jako vyvoraná myš.

,,Hele kluku máš tu kartu? Mě to je vcelku jedno jo? Ale jedeš do Bílého potoka,což na padesát procent pojede revizor a ten ti dá pokutu v řádcích stovky korun, takže máš nebo ne?" můj hlas jasně říkal, že toho mám plný zuby a ještě mě čeká další vagón.

,,J-o mám tady," zamumlal kluk a vytáhl průkaz.

,,No vidíš," usmál jsem se a šel dál.

Nejlepší je stihnout do Mníšku pak mám klid, jenže je léto a ten přední nebude o to lepší než tenhle, aspoň budou slušný prachy.

….

Klepnu na ty jeho dveře a čekám, zda se uráčí otevřít dveře. Mám chvíli čas tak aspoň na krátký pokec. V Oldřichově, stejně nikdo nenastoupí a pak nás čeká jen Raspenava.

,,Nesměj se a otevři," schválně koukal do zrcátek, takže mě viděl.

Cvakl dveře po chvíli a konečně jsem vešel.

První co jsem udělal je vzal jeho skoro prázdný kelímek a dopil jeho lednovou tříšť.

,,Koupím ti pak novou," řekl jsem, aby neměl kecy.

,,Ty fakt v tom vedru půjdeš dolů ve Frýdlantě do města a pak nahoru do kopce na nádraží?" divil se Honza.

,,Ne, až v Liberci," zasmál jsem se jeho výrazu.

,,Honzo, zas nepřeháněj jo?" 

,,Hajzle," sykl strojvedoucí a zastavil v Raspenavě, kde se odpojuje vlak. 

,,Až tak?" zašklebil jsem se a vyšel ven do vedra. Sluníčko svítilo aspoň, že mám brýle.

,,Jo blbče, jsem myslel, že mě máš krapet rád a dojdeš pro ni, jenže smůla. K večeři si udělej co chceš," ozval se unaveně strojvedoucí.

 Jeho hlas byl cítit, že je i naštvaný, což není vůbec dobré znamení.

Povzdychl jsem a řekl: ,,Hmm, jak jinak."

Zbytek cesty bylo ticho a to radši risknu být spocený než jeho blbou náladu zbytek služby natož pak doma.

Takže jak jsme přijeli do Frýdlantu a vlak odjel šel jsem dolů do města. 

Naštěstí pro mě měli fajn výběr docela blbý je že než vyjdu tak kopec bude ledová tříšť fuč.

Můj mozek musel vymyslet, nějaký úžasný plán, jenže v tom vedru mi to vůbec nemyslí.

No jo život.

Stejně jsem koupil dvě jedna s příchutí červené jablko a modrá a druhá jen červené jablko a šel s nimi na horu. 

Ve Frýdlantě je jedna úžasná věc a víte jaká?

Mají tam jistou malou ledničku a mrazák, takže mu tam můžu dát led, tedy jestli tam bude.

Pokaždý co jdu tenhle Kopec nadávám, proč sakra vymysleli nádrží na kopci?

Jaký vůl zapomněl mozek? By mě to fakt zajímalo.

Poslední dobou je Honza víc protivný, než obvykle. Asi mu leze to teplo na mozek a nebo je unavený. Protože má jednu službu za druhou. Nechci se s ním hádat, ale ty jeho stavy už mě přestávají bavit, co hůř bojím se o něj.

Dneska končíme spolu a docela dost rozumný čas, takže z přemýšlení mě napadl docela úžasný nápad, který by mohl projít.

…..

V ledové tříšti bylo speciálně pro Honzu hodně ledu, který jsem vzal z malé ledničky. A hned udělal nový, aby pak na poradě neměli kecy.

,,Osobní vlak číslo 6315 ze směru Černousi přijede na druhou kolej, prosím nepřibližujte se na kolej," hlas z reproduktorů oznámil vláček i s Honzou, který snad bude mít už po té lepší náladu.

Přišel jsem na nástupiště a v ruce jsem měl přípravný dárek pro Honzu, který mě stejně ignoroval, takže než mi otevřel dveře tak mu to chvíli trvalo.

,,No konečně, chápu že máš blbou náladu, ale tohle je pro tebe, nemáš zač," řekl jsem a položil mu to na malý pultík co tam mají. 

Pak už jsem zmizel konat svojí práci.

…

Sluneční brýle mě dneska zachrání mé očička.

Vlak z Frýdlantu byl naštěstí docela prázdný a z Hejnicích to vypadá podobně, takže cesta zpátky bude aspoň v pohodě.

Honza ještě balil věci, takže jeho reakci momentálně nevím. Jestli bude naštvaný jeho chyba.

Opřel jsem si o zábradlí a čekal než vyleze a že mu to trvalo.

….

Po pár minutách konečně vylezl mezitím než vyšel tak Martin připojil vlak a stoupl si vedle mě. Ten přijel z Hejnicích a jede se mnou do Liberce a Honza zase do Hejnicích. Se mění a člověk má v tom pak pěkný guláš.

,,Že mu to dneska trvá co?"podotkl Martin.

,,Jo trvá a to má ještě blbou náladu," odpověděl jsem.

,,Copak? Vrže vám postel?" zasmál se blonďák.

,,Ne jen nemáme moc času na sebe," povzdechl jsem.

 Z nějakého důvodu dost lidí onemocnělo asi zřejmě za to může Covid-19, která momentálně řádí všude možně.

,,Jo to je pak těžký," přitékal Martin.

,,Ale směje se," řekl ještě blonďák a taky měl pravdu. 

Usmíval se jako měsíček na hnoji, což oproti Frýdlantu je značná změna.

,,Že by si Honzíček uvědomil něco?"zašklebil se blonďák.

,,Jo," usmál se a přišel ke mně blíž.

,,Se tě docela bojím, vypadáš jak nějaký vrah," podotkl jsem a nemohl jsem ani couvat dozadu, jelikož tam bylo kovové zábradlí.

,,Jen ti chci poděkovat," a jeho růžové polštářky se otřeli o ty mé. Než jsem se vzpamatoval přijel vlak z Liberce a on naschvál fuč.

,,Hej! Tak ti jebe!" křikl jsem na něj, jenže on jen pobaveně zakroutil hlavou.

,,Chápeš ho?" zeptal jsem se Martina, ale ten jen zakroutil hlavou a šel si sednout místo strojvedoucího, aby jsme mohli konečně jet do Liberce.

,,Vy dva jste se domluvili," řekl jsem si pro sebe a zmáčkl tlačítko na otevření vlaku.

Pak jen čekám na znamení a písknul jsem do píšťalky.

,,Dobré odpoledne vaše jízdenky prosím," stejná věta a stejný vlak jen jiný strojvedoucí.

…

,,Co myslíš zavřenou nás a budou zkoumat jako nějaký krysy?" zeptal se mně blonďák.

,,Snad ne, jen se bojím toho omezení vycestovat, jelikož jsme chtěli jet k moři," povzdychl jsem si. 

Je pravda, že už je to nějaká doba co jsem byl v cizině a celkově mi to docela chybí.

,,Taky pravda měl jsem chuť jet do Norska na ryby," frkl naštvaně.

,,Norsko? Docela zajímavá destinace," podotkl jsem a pak se otočil. 

Byli jsme v Mníšku u Liberce, kde se setkáváme s posilovacím spojem.

,,Zatím," rozloučil jsem se šel ven. 

Bože to je vedro.

Šel jsem k zadnímu vlaku a čekal než se objeví žlutý regiono vlak a nebo modrý? Toť otázka, která bude snad za chvilku budu znát odpověď.

….

Uběhlo další dvě minuty a on nikdy. 

Vytáhl jsem mobil a podíval se na Grapp, kde je.

,,Fakt pěkný, hlavně že jsem říkal ať se nic nestane," frkl jsem naštvaně a šel k Martinovi.

Výpravčí tu nebyla, takže hádám že šla zjistit co se děje.

Martin vykoukl z okna a řekl: ,,mám takový zvláštní pocit Stando, že nám vláček dojel."

,,Taky si myslím, jelikož stojí u Krásné Studánce,"řekl jsem a Martin uslyšel hlas z vysílačky.

Takže čekám co řekne, jen z toho nemám dobrý pocit.

…

,,Co se děje?" zeptal jsem se Martina, který vyšel ven.

,,Vlak má jistou poruchu a stojí mezi Krásnou Studánkou a Stráží, zatím odhadují půlhodiny, ale posílají jsem autobus, který lidi odveze do Liberce a pak zase přivezou, než ho odtáhnout zpátky a dají nový, takže takovou hodinu určitě zpoždění bude."

,,Fakt, pěkný takže budeme čekat, jsem si chtěl koupit zmrzlinu," frkl jsem a opřel se o vlak.

,,Jdu říct lidem o změně a ty zatím to jdi říct výpravčí, možná už něco tuší a pak mi řekni jakou mají příchuť," řekl strojvedoucí a zalezl si zpátky do vlaku.

Mé kroky vedli přes koleje až k budově, kde sedí nějaká výpravčí, abych jí řekl o momentální situaci.

Ještě se nespadnout jinak večer bude úplné hovno.

,,Dobrý den, vlak stojí a bude náhradní doprava, když tak to ohlásit strojvedoucím směrem Hejnice, aby počkali?" řekl jsem hned jak uviděl mladou ženu ve středním věku asi s hnědými vlasy.

,,Dobrý den, ano jistě už o tom vím, přehřál se motor, takže ho musí odtáhnout do depa, kdyby se to stalo tady bylo by to o stokrát lepší," řekla žena a vzala telefon a vytočila, nějaká telefonní číslo.

,,Tak se tu mějte," rozloučil jsem se a zmizel. 

Jdeme naštvat Martina.

Lidé stáli venku a čekali na náhradní dopravu, zatímco já jdu do vlaku, takže klepnu na dveře, abych upozornil strojvedoucího a šel k němu do kabiny.

,,Takže co mají za příchuť, abych šel toho debila s kufrem zabít? Víš co z důvodem to půjde o stokrát líp," ušklíbl se strojvedoucí.

,,Zmrzlina vanilka a tmavá čokoláda a s nějakým posipkem a ledová tříšť granátové jablko a kaktus, což je Honzy oblíbená příchuť," byl jsem naštvaný, jelikož tmavá čokoláda je dobrá.

A tomu bručounovi jsem chtěl udělat trochu radost už po druhé za dnešek.

,,Jsi děláš srandu? Já chci ledovou tříšť! Jedeme kašleme na lidi se tam, nějak dostanu a je to," frkl naštvaně Martin.

,,Nějak se dostaneme do Liberce, přeci jen musím domů," tak nějak nebydlíme spolu a mě došli čisté košile. A ty špinavé už se perou, jen Honza nemá sušičku, což je velká chyba!

,,Vy dva ještě spolu nebydlíte?" divil se strojvedoucí.

,,Ne," záporně jsem zakroutil hlavou a pak jsem řekl: ,,v Bílým Potoce má fakt hezký baráček jen mě se nechce opouštět můj co mám v Hrádku, takže nějak se střídáme."

,,A co když se stano co v Pardubicích? Že nebudeš moc opustit svoje město?" řekl řečnicky svojí otázku.

Jen pro informaci Pardubice jsou úplně zavřený. Nejezdí tam vlak nic prostě. Ani lidé nemůžou cestovat jinam a naše město díky růstu to vypadá, že asi taky takhle dopadne.

,,Víš, že tím pádem jsme bez práce že jo?" řekl jsem na oplátku.

,,Jo pravda, stačí že teď hrozí těmi roušky," podotkl strojvedoucí.

,,Dej týden a budou se nosit," odpověděl jsem mu a zvedl se, jelikož přijela náhradní doprava i s lidmi co jedou do Frýdlantu nebo prostě směrem Raspenava.

,,Nestraš," řekl Martin než jsem zabouchal dveře.

Vyšel jsem ven a viděl tři prdele lidí, co čekají než otevře dveře. 

A Honza si sedí v Bílém Potoce, což možná že bydlí kousek od nádraží, takže beztak žere nějakou zmrzlinu!

Do vlaku nastupovali lidi a Martin už seděl na druhém místě. A teď jen písknout a jedeme!

Cesta zpátky díky Mníšku, kde jsme stáli je kratší, čeká nás jen jedna zastávka a pak jen Frýdlant.

Hrozí, že budeme nosit plátěné nebo papírové roušky, jelikož ta nemoc se prý přenáší kašláním a slinami a jestli přijde to čeho se všichni obávají to bude teprve sranda.

….

Vlak zastavil na prvním nástupišti jako obvykle. Martin šel odpojit vlak, jelikož první vagon jede do Jindřichovic pod Smrkem a ta zadní část do Bílého Potoka. Vedle tedy na druhém je vlak co jede do Liberce nebo spíš do Mníšku, kde by měl být Honza.

Vyšel jsem ven, abych ho pozdravil. Stál tam s Terezou, která teď pojede do Bílého potoka.

,,Nazdar vy dva!" křikl jsem na ty dva, kteří se zarazili a chvíli koukali a pak dál něco horlivě řešili.

Takhle mě ignorovat!

,,Mají granátové jablko jako ledovou tříšť!" zkusil jsem znovu. A čekal.

Martin se smál, byl dole a čekal než přijde Terka.

Teď se zarazil a díval se všude možně a pak konečně ho napadlo se podívat na druhou stranu.

,,Ty!" křikl Honza a usmál se.

,,Jo já? Co zase? Chtěl jsem ti ji vzít, ale vláček, nějak nejede," křikl jsem na obranu.

,,Jo vím, neboj už to mám zařízení," usmíval se jak měsíček na hnoji.

,,Sis něco šnupl ne? Terezo, cos mu dala?" 

,,Nic právě, takhle už přijel," křikla na obranu Tereza a vydala se ke vlaku, jelikož se blížil čas odjezdu.

Honza pobaveně zakroutil hlavou a řekl: 

,,neboj příště ti dám taky." A pak zalezl do kabiny ve vlaku.

Martin vylezl nahoru a řekl: ,, ať si vzal bůh ví co s námi se nerozdělil a to si budu pamatovat!"

,,Jo já taky neboj," souhlasil jsem a šel s ním.

Oba pak jsme šli do vlaku a vyjeli směrem Frýdlant, kde mám pak volno.

……..

Den se kvapně blíží ke konci a konečně po skoro hodině se může jezdit do Liberce. 

Jelikož všechno je posunutý a nejde spoždění čas dohnat poslední vlak mi už jel domů a auto mám u automechanika.

Fakt, pěkný, proto teď čekám než přijede vlak z Liberce, kde jede Honza a s ním pak do Frýdlantu, kde vezmeme mojí tašku a jedeme do Černous, kde vlak končí.

,,Proč sakra máš teď zpoždění?" frkl jsem, když se objevilo na tabuli pět minut.

Na druhé koleji ze Frýdlantu do Liberce teď už jezdí jen jeden a z něho vyšla ven Tereza. Opřela se o zábradlí a řekla:

,,Se někde zakecal jako obvykle," smála se strojvedoucí.

,,Že mě to ani nepřekvapuje," usmál jsem se a pak řekl: ,,Ona s ním vlastně jede Marcela co?"

První se podívala na hodiny a pak mi odpověděla: ,,jo jede tak proto."

Marcela je starší blonďatá vlakvedoucí, která je strašně náladová a hlavně pomalá a také ukecaná, což pokud ty dva spolu mluvili tak chápu, proč má zpoždění.

,,Jdeš na benátskou noc?"zeptala se náhle Terka.

,,Jdu, jestli bude, proč?" jen přece je za měsíc, ale lístky máme jde i sestra a bratr, ale nevím možná nebude, začíná totiž jít do tuhého.

,,Se tak potká půlka českých drah," zasmála se a pak řekla: ,,jde i Martin a i Jirka a jeho bratr a bere i svou manželku pak Nikola a ten její a možná David bere svou manželku a i dokonce syn jde a možná se tam objeví další."

,,Jsi můžeme dát sraz někde," ušklíbl jsem se a podíval se zda už nejede vlak. 

A hele jede!

,,No konečně pojedu domů!" křikl jsem nadšeně a rozloučil se s Terkou.

,,Šťastnou cestu do Liberce!"

,,Hajzle!" křikla se smíchem a zalezla do vlaku.

Honza zastavil na prvním nástupišti a mávl Terce pak otevřeli dveře a vystoupili lidi. 

Já jako obvykle čekal, než vylezou ven a pak se bude moc pokračovat v cestě.

Klepl jsem na dveře a po chvíli vyšel dovnitř.

,,Že ty ses vykecával s Marcelou, která zrovna končila?" jen přece se musím zeptat.

,,Ne právě, že z nikým, jelikož Trilex měl zpoždění," frkl unaveně Honza a usmál se.

,,Neboj za chvíli budeme doma a dáme si vanu a pak se kouknout na nějaký dobrý film co ty na to?" navrhl jsem dnešní večer.

,,Beru jen objednáme, nějaký jídlo po dnešku jsem líný vařit," řekl strojvedoucí a zastavil ve Frýdlantě.

,,Dobře dej mi dvě minuty jen si skočím pro tašku," ani nečekám na odpověď a zmizel jsem pro tašku. Jen přece se pak tu nemusíme zastavovat.

,,Jedeme," Honza se ušklíbl a vyjel směrem do Černous, kde vlak si přebere, nějaký pověřený chlap a odveze ho do Liberce.

,,O čem jste se bavili? Vypadala nějak nadšeně na to že jí čekají ještě jedno kolo,"zeptal se mně můj strojvedoucí.

,,Benátská by se měla přejmenovat na sraz Českých drah, protože tam jdou skoro všichni. By mě zajímalo, kdo bude jezdit," dal jsem mu odpovědět na jeho otázku.

,,Ajeje, jakej debil to rozkecal?" divil se s ušklebek strojvedoucí.

,,Tereza, kdo jiný," zasmál jsem se jeho obličeji.

,,Já jí dám dělat sraz na benátský ta uvidí," frkl Honza a zastavil konečně v Černousi, kde má auto a taky čeká přidělena osoba na odvezení vlaku.

,,Konečně a teď jen cesta domů," byl jsem po dnešku celkem unavený, ale zase nebyla to špatná směna. 

,,Konečně," usmál se strojvedoucí a vzal si svůj modrý batoh.

Také jsem vzal svoje věci a vyšel ven, kde je příjemné večerní počasí. Pořád bylo světlo, ale aspoň nebylo takové vedro jako přes den.

Šel jsem rovnou k auto, co vlastní Honza. 

Je to černá škodovka sám se divím, že není modrý.

Po chvíli se objevil a otevřel auto, rovnou jsem si sedl na místo spolujezdce.

,,Co mám objednat?" ptal jsem se Honza.

,,Pizzu mám na ní strašnou chuť," řekl zasněně. 

Usmál jsem se a kývl na souhlas.

,,Hmm, jaká restaurace že by ZUZU nebo ta kousek od Nemocnice v Liberci?" zeptal jsem se a hledal na internetu čísla.

,,Vem tu od Nemocnice minule byla fakt dobrá a navíc mají přes Wolt dopravu zdarma," odpověděl mi Honza.

,,Dobře, ale zastavíme se v Hejnicích na zmrzlině! Mám na ní strašnou chuť,' moje chuťově pohárky se dneska fakt zbláznili. Pořád mám chuť jen na zmrzlinu a jednoduše může za to teplo.

,,Vanilka?" zeptal se v očích mu tančili dva žhavé plamínky.

,,Dej mi aspoň jednu noc na vysypání, jinak zítra usnu ve stoje," frkl jsem unaveně.

,,Možná," odpověděl tajemně, i když bylo jasno, že nedá.

,,Fajn, jakou chceš příchuť?" zeptal jsem se a přiložil mobil k uchu a čekal, až uslyším hlas na druhé straně. 

,,Quattro Formaggi a Salame bereš?" podíval se na mně a já přikývl na souhlas.

,,Beru," a teď jen čekat, než to někdo vezme.

Po pár minutách se ozval ženský pronikavý hlas. Na diktoval jsem svojí objednávku a přidal i nějaké pití. Pak řekla čas dodají, které sedí jak mi přijedeme domů.

,,Za půlhodiny bude u nás, tak jsem zvědavý," řekl jsem a položil mobil. 

Byli jsme v Raspenavě, takové malé město je hezké, ale žijí tu největší drby na světě. 

Projížděl městem dál přes přejezd do Luhů a dál do Hejnicích.

,,Co kdyby jsme jeli někam do ciziny na výlet?" chtěl bych k moři, prostě vypadnout odsud.

,,Klidně, jen nevím jestli budeme moc, vezmi si že bude povinný to očkování a nejsem si moc jistý, zda vůbec budeme moct odjet," řekl zamyšleně Honza.

,,Počkej, to už je rozhodnutý to očkování? Vždyť jsem nedávno četl, že pak budu neplodný!" 

Honza se začal smát a pak řekl: ,,víš že já dítě nemůžu?" 

,,Jo, ale můžeme mít náhradní maminku a to pak jedno já a druhé ty," usmál jsem se. 

Dvě úžasné malé děti, které budou jen naše.

Honza nic neřekl byl ticho, což bylo divný.

,,Hej Honzo, jestli nechceš tak nemusíme, je to jen plán nic víc," dořekl jsem radši.

,,Jo dobře," odpověděl a dál se věnoval řízení.

Tak to jsem pěkně posral.

…..

Cesta ubíhala rychle a tiše před domov, který patří Honzovi, jsme zastavili. 

Je to malý rodinný dům s menší zahradou. Celá patří jen jemu byl jsem tu tolikrát, že to znám jak své boty.

Venku byla už tma a celkem i zima, taky už bylo kolem desáté hodiny večer. 

Ozval se mobil a s zprávou, že pizza bude mít zpoždění takových deset minut určitě.

,,Večeře má krapet zpoždění," ozval jsem se ale ozvalo se jen dlouhé hmmm.

Honza byl zticha ani nic neřekl, prostě byl ticho.

,,Fajn, bude tichá domácnost," odpověděl jsem mu.

Po otevření vchodových dveří jsem vešel dovnitř a sundal boty. Pak vešel chodbou dovnitř do kuchyně, kde prvně jsem si šel nalít do skleničky vody, jelikož sucho v krku bylo už nesnesitelné.

Když jsem se otočil stál tam opřený o futra Honza.

,,Co zas?" frkl jsem a díval se na něj.

,,Hej? To ticho je divný," stejně byl dál ticho jen přišel ke mně blíž.

Vzal skleničku a položil ji na linku pak položil jeho dlaně na můj obličej. Byli příjemně teplé a jeho modrozelené oči se vpíjeli do mých.

Pak už jsem cítil jeho růžové polštářky na mých.

Jeden líný a vychutnávající polibek byl na světě.

,,Tohle jsem nečekal, že budeš se mnou plánovat budoucnost, trochu jsi mě zarazil. A klidně s tebou budu mít hromadu malých dětí," usmíval se jako měsíček na hnoji.

,,Počkej cože? Fakt?" divil jsem se a položil své ruce na ty jeho.

,,Jo fakt šmudlo a než přijede večeře jdeme si dát hezky teplou koupel co ty na to?" 

Přivykl jsem na souhlas.

…

Uběhl další týden a naše naplánovaná dovolená nám nějak nevychází. Nebo spíš vůbec. První problém bylo kam, ale to se záhy vyřešilo a jede se na Kanárské ostrovy. Dále byl problém s očkováním, jelikož byla lhůta pět dní po první dávce, jenže se vyskytl takový malý problém, kvůli kterému jsme teď doma.

Jsem pozitivní a Honza je se mnou v karanténě. A není jediný i Martin a Tereza a též i Pavel a jeho žena, takže v podstatě celá směna. A karanténa trvá čtrnáct dní poté se udělají znovu testy a čeká se na výsledky.

Tímhle se posunul náš odjezd ke konci měsíci, jenže není jistota, zda nám dají díky tomu volno. Plus do některých zemí máme zákaz vyjíždět.

Proto teď ležím v posteli vedle je Honza a koukáme na film To nic drahá a je to velká hovadina. Oba máme jistou slabost pro Harryho Stylese, ale ta ženská je strašná.

,,Bože pusť tam radši Call me your name," v angličtině to zní líp.

,,Tady někdo musí vidět pana Timothée Chalamet, že?" zasmál se Honza.

,,Když on je tam roztomilý a navíc Itálie je krásná země!" řekl jsem. 

,,On je roztomilý a já ne? Žádný Call me your name jdu tam pustit Vřískot," řekl strojvedoucí a ve vyhledávači na notebooku dal Vřískot tři.

,,To není fér! Víš že nemám rád vřískot. Víš, že si strašně žárlivý?" stačí jen nějaká zmínka o jiném klukovi tak Honza vyletí jako čertík z krabičky.

,,Smůla," vyplázl na mně jazyk a pustil film do televize co je v ložnici.

,,Jdu si udělat čaj," frkl jsem a vyhrabal jsem se z postele ven.

,,Uděláš mi taky?" zeptal se mile můj přítel.

,,Ne," frkl jsem naštvaně a šel dolů do kuchyně.

V kuchyni je lino v béžové barvě, které bylo pěkně studené. A já jako obvykle nemám ponožky, takže rychle vzít hrnek a dát tak pytlík s ovocným čajem a pak zalít nakonec chvíli počkat a jít si pustít dolů svůj film, protože fakt na vřískot koukat nebudu.

Takže hnědý kožený gauč a televize v obýváku to jistý jen najít nějakou deku.

Hrníček a gauč s teplou dekou, která naštěstí tu byla. A ať si kouká nahoře sám mně to je jedno.

….

,,Ty jsi tady jako fakt?" divil se Honza, který přišel dolů do obýváku.

,,Jo jsem, nesnáším horrory," frkl jsem a sledoval dál děj.

,,Achjo s tebou je to těžký, aspoň se posun," řekl a sedl si kousek vedle mně.

,,A ticho jasný?" vždycky mu to nějak mele.

,,Jo jo," souhlas a přitáhl si mně blíž k sobě, takže jsem toho využil a lehl si na jeho klín mám dobrý výhled.

Jeho ruka byla v mých vlasech a bylo to příjemné.

…

,,Ta mrcha! Já věděl, že za to může!" nadávál jsem. 

,,Viděl jsi to stokrát a stejně si vždycky naštvaný," kroutil hlavou strojvedoucí.

,,Stokrát ne, ale stejně mě tahle scéna dostane," odpověděl jsem a líp si sedl.

,,Jasně a teď pojď ke mně," stáhl mě za ruku k sobě na klín.

,,Honzo, koukám," jenže stejně konec jsem neviděl.

…

Víte když jsem pozitivní žádný příznaky nemám ani Honza, ale za to třeba Tereza má horečky a Pavel, což je straší vlakvedoucí, která byl taky na směně zvrací.

Ale já ani Honza nic oba jsme úplně zdraví a mě už začíná bolet zadek. 

,,Dneska dej pokoj aspoň jeden den jasný? Stačí, že teď mě bolí každý pohyb a bude se koukat na Harryho Pottera," frkl jsem naštvaně, ale stejně Honza měl v očích ty hříšné ohníčky v očích.

,,Fajn jdu udělat popcorn zapni tam třetí díl," odpověděl a šel do kuchyně.

,,Dobře," přitáhl jsem dvě deky a položil je na gauč pak sednu a natáhnu se pro ovládání od televize.

Vyhledám konkrétní díl a čekám než přijde Honza.

,,Ten sýr voní až sem ukaž," vezmu si a ochutnám.

Syrová chuť byla ráj pro moje chuťově pohárky.

,,Mňam, šup sedej jdeme koukat," ukázal jsem vedle sebe a Honza si sedl.

,,Jdeme na to," ušklíbl jsem se a pustil film

,,Třetí je prostě nejlepší," ozval jsem se a podíval se na Honzu, který kývl na souhlas.

,,Je a nebo Princ dvojí krve,"dodal svojí odpověď.

,,Přesně," souhlasil jsem. 

,,Jen mi je líto trochu Siriuse a taky Náměsíčka," ozval se strojvedoucí.

,,Taky," zašeptal jsem a tiše díval na scénu, kde Harry se snaží chránit Siriuse a kolem nich létají mozkomorové.

Není to tolik smutná scéna, ale i tak chytne u srdíčka.

Film pluje dál a já různě měním polohy chvíli sedím druhou ležím a stejně nakonec ležím, tak že má hlava je v Honzově klíně. 

….

První, co mě probudí je nesnesitelný zvonicí zvuk vedle mé hlavy. Vyzváněcí tóny patří Honzovi, jenže ten buď je hluchý a nic neslyší a nebo tady není, což je absurdní, jelikož ho cítím vedle sebe.

,, Honzo, vezmi to nebo ten telefon letí z okna!" křiknu na něj a schovám hlavu pod polštáře.

Ten něco zamumlala a natáhne se pro něj.

,,Jo?" ozve se jeho ranní chraplák.

,,To máš blbý holka, kdy mají přijít výsledky?" ptal se dál.

Kdo jiný, než Tereza…

,,V pátek, to je za dva dny a nejdou přeložit či tak něco?" ptal se unaveně a cítím jak si sedá.

,,Fajn, tak uvidíme kdyby to dopadlo pro nás dobře tak pojedeme my jo?" dodal Honza.

Pak se jen rozloučili a já vykoukl skrz polštáře.

Ani si nepamatuju jak jsem se dostal do postele. Poslední, co si vybavuji jak jsme byli dole v obýváku a koukali na Harryho Pottera, toť vše.

,,Za prvé jak jsem se dostal do postele? A za druhé co se děje, že nás budí v osm hodin ráno?" normálně, ještě spíme..

Honza se usmál a podrbal se na hlavě pak řekl; ,, Přinesl jsem tě, usnul si jako malé miminko."

,,Fajn, to se dalo čekat," odfrkl jsem a sedl si vedle něho.

,,A za druhý?" zeptal jsem se.

,, Tereza, je pořád nemocná a v pátek ji mají jako nám přijít výsledky a bojí se že bude ještě v karanténě, takže jak má letěl do Itálie tak by jí propadli letenky, takže pokud my budeme v pohodě, nechá to nám," usmál se strojvedoucí.

,,Jako fakt? Takže nakonec možná pojedeme pryč?" divil jsem se a přilezl blíž k němu.

,,Jo pojedeme je to sice jen Itálie, ale aspoň něco ne?" přikývl Honza.

,,Jak jen Itálie? Vždyť tu zemi miluju! A navíc se tam natáčel můj oblíbený film. Honzo jak jsi mohl zapomenout?" frkl jsem naštvaně.

,, Nezapomněl jen si dělám srandu," zasmál se a přitáhl si mě na jeho klín.

,,Nechci být hnusný, ale ať je Terka v pátek pozitivní a my ne," zašeptal jsem do jeho hrudi.

,,Uvidíme," a dál mi ranní polibek do vlasů.

......

Tak tu máme první část mého příběhu. Jako psát z první osoby je fakt těžký. Tohle jsem psala nejdéle ze všech kapitol. Vím, že Itálie byla první uzavřená snad… 

Ale do mého příběhu se to hodí z téhle části, takže příště bude Itálie!

Pa