Záhada na železnici (2. část)

Ahojky!

Vítám vás u druhé části mé povídky. Doufám, že se vám líbila první část.

Jdeme na druhou část..

Honza seděl ve svém křesle a čekal co vyleze z jeho dobré kamarádky, která mlčky seděla ve svém a ani se na něho podívala.

,,Takže?" zeptal se a čekal, než se jeho kamarádka rozkecá.

,,Kdo ti to řekl?" chtěla vědět, kdo mu to napráskal.

,,Martin mi řekl ať se tě zeptám, nevím odkud to má, ale chci to vědět co máš s těmi kecy kolem Standy. Víš, že nesnáším pomluvy a když jsem zjistil, že to není z toho pravda. Jsem fakt naštvaný, takže začni," dořekl strojvedoucí a zkřížil ruce na hrudi.

Terka si povzdychla a začala s vyprávěním.

,,Já a Marta jsme spolu něco měli. Vyprávěla mi o tom jak Standa na Martu nemá čas, proto jsem se s ní začala vídat. Ze začátku jsme byli dobrý kamarádky, který si povídali o všem, proto jsem věděla nějaké věci navíc. Řešili jsem hlavně jeho, jenže on pak chtěl dítě a v tu dobu jsem s ní byla já, chápej to že Marta opustí svoje dítě jsem nevěděla, vždycky řekla že ho hlídá chůva," byla zoufalá viděla totiž jeho výraz, který říkal všechno.

,,Pak na to přišel a Martě vzal Sebastiána a dal jí zákaz. Byla zoufalá a chtěla pomoc a tak jsme vytvořili pomluvy. To že ho vyhodili a že měl dost velký finanční problémy jsem vůbec nevěděla," koukala na své půjčené fialové bačkory.

Pak vzhledna a nemohla chtěla něco říct, jenže jeho pohled ji utlumil.

,,Takže si věřila jí co ti proboha nakecala? Jako chápu měla jsi ji ráda, ale chápeš, že jste ho dohnali až skoro pod most?" pevný hlas se rozhledl místnosti. 

Honza se nadechl a vydechl. Čekal, co z ní vyleze.

,,Řekla mi, že ji dal zákaz vídat s dítětem, že se o něj neumí starat a že je to akorát zazobaný kretén," tiše řekla a dívala se mu do očí.

,,A ty jsi to všechno věděla?" ptal se nevěřícně Honza.

,,Jo věřila, vím jsem blbá, ale neříkej, že by si ji nevěřil?!" 

,,Ne nevěřil," zakroutil hlavou. 

,,Navíc proč se o něj najednou tak staráš? Po jedné společné nehodě už jste best kámoši nebo co jako?!" křikla na něj nevěřícně Terka.

Sama se vlastně divila, proč se o něj najednou začal starat.

,,Víš, že nesnáším pomluvy a ano po té nehodě, kdy mi všechno vysvětlil, jsem změnil na něho názor," jeho hlas byl hrubý a drsný.

Po Terce přejel mrazivý pocit. 

,,Nechci, aby po téhle situaci by jsme se přestali bavit, takže žádný blbý kecy ohledně Standy jasný?" pokračoval dál strojvedoucí.

Terka kývla a řekla:,,rozumím."

,,Dobře, a teď jdeme dělat něco k jídlu nám hlad jako vlk," usmál se. 

Terka se zasmála a pak spolu se vydali směrem jeho kuchyň, kde spolu vytvořili rychlou a dobrou večeři.

Oba spokojeně plný skončili u televize, kde sledovali, nějaký random film.

....

Druhý den ráno se měl navštívit Honza jeho kolegů na slavných palačinkách o kterých mluvili.

Po něco málo po paté odpoledne, kdy Honza stál u hnědých dveří od velkého plotu, kde by se měl nacházet dům pana Standy.

To jak zjistim jeho adresu necháme na jindy....

Čekal, zda mu někdo otevře.

Dveře cvakli a vykoukli dva páry čokoládových očí k nim byla černé vrabčí hnízdo.

Zvědavě na něho koukali na pár oči.

,,Táta říkal, že někdo plijde na návštěvu," promluvil malý chlapec.

Honza si klekl, aby byl na úrovni chlapce.

,,Jsem Honza ty budeš Sebastián že?" zeptal se ho.

,,Jo jsem," přikývl na souhlas.

,,Táta je doma?" jen přece může to být s chůvou, nějak se zapomněli domluvit na čas.

,,Jo je budeš můj nový kamalád?" zeptal se klučina. 

Usmíval se a přitom držel v ruce svojí hračku.

Honza se musel zasmát, byl roztomilý.

,,Jo klidně, koukám že máš rád vlaky co?" podotkl, když si všiml červené zmenšené verzi toho co řídí v práci.

,,Jo a mám jich spousty! Chceš je ukázat?" zeptal se s úsměvem na tváři.

Honza kývl na souhlas a stoupl si. Malý Sebastián ho chytil za ruku a vedl ho dovnitř.

Před ním se objevil velký dvoupatrový dům ze žlutou fasádou. 

Šli po cestičce, kde na každé straně byl nějaké květiny.

Byl zde i malý altán a nesměl, zde chybět ani malý dětský domeček a houpačka.

,,Támhle mám domeček, kde momentálně bydlí Mája to je naše kočka," vyprávěl po cestě klučina.

,,Táta ji nemá moc lád, takže bydlí v domečku," mluvil dál.

Honza kývl a nechal se táhnout až ke skleněným dveřím. Ty ještě před nimi byla velká terasa se zahradním nábytkem.

,,Sébo! Kam si zmizel?" křikl na něj starostlivě jeho otec, který vyšel ze dveří na terasu.

,,Tady! Koukej kdo plišel!" křikl na zpátek jeho syn.

Standa viděl jak smějícího svého syna tak i Honzu, který se smál.

,,Táta, valil palačinky s jahodovým džemem a šlehačkou, jsou fakt doblé," říkal přitom chlapec a vedl ho přímo k Standovi, který kolem černých teplácích a šedého trička měl uvázanou zástěru s nápisem: TEN NEJLEPŠÍ SEXI KUCHAŘ NA SVĚTĚ.

,,Ahojky," pozdravil ho strojvedoucí nadšeně.

,,No konečně Ahoj a že sis dával na čas," ušklíbl se Standa.

,,Nedal si vědět čas, trubko," zasmál se Honza.

,,Pravda," přivykl a ještě řekl: ,,Sébo, běž si umýt ruce, čeká na tebe překvapení."

Malý chlapec nadšeně se usmál a pustil ruku strojvedoucího. A utíkal někam do domu.

,,Stejně ukecaný jako ty," ušklíbl se Honza a stál před schodem.

Standa stál nad ním, takže byl o kousek větší, než on, což on toho hned využil.

,,Vím, přece je jen můj syn," usmál se a přešel k němu.

,,Vítej u nás," přivítal ho Standa.

,,Díky," zašklebil se strojvedoucí a šel za ním do jeho domu.

Objevil se ve velké kuchyni, kdy před ním byla velký hnědý bar s černými židlemi. Země byla ze světlého lina. Když se podíval vzhůru kolem viděl čistý béžový strop. 

Byl zde i hnědý jídelní stůl s čtyřmi židli. Linka, která byla na zdi byla bílá a malé kliky byli černé. Též i madla od šuplíku, které byli v dolní části nábytku.

Kde byla i schovaná myčka na nádobí a spousty vychytávek na vaření.

Kromě toho tu byli různě velké obrázky fotek, kde se usmíval spokojený otec a jeho syn tedy Standa a měly Sebastian.

,,Hezká kuchyň, ty sám?" zeptal se a musel uznat, že je fakt dobře zařízená.

,,Dík snažil jsem se," mykl nic neříkající rameny a došel k velké lednici plných různo barevných obrázků.

A pak se zeptal: ,,co si dáš k pití mám tu pomerančový džus a jahodový nebo Pepsi a nebo Colu? Mám tu i něco ostřejšího, ale je moc brzo," zašklebil se vlakvedoucí a odstoupil od dveří ledničky, kterou otevřel.

,,Colu dík," řekl Honza, který stál před barem.

,, Klidně se posaď a tu máš jdu skontrolovat co tam na hoře ten malý ničema dělá," zasmál se Standa a šel z kuchyně pryč.

Honza se musel smát, má to tu fakt hezké a útulné.

Stoupl si a šel se podívat na obrázky na lednici.

Šlo poznat, že má dost zajímavý talent na umění, co se týče vlaku měl tu různé barvy a různě velké. 

,,Tenhle je můj oblíbený," řekl hlásek vedle něho a ukázal na modrý středně velký vlak, kde stál nějaký pán.

Honza se trochu lekl a podíval se dolů, kde stál malý Sebastián, který ukazoval na obrázek a přitom v druhé ruce měl svou hračku.

,,Jo je fakt hezký a tohle je táta že?" usmál se strojvedoucí.

,,Jo je a tady," ukázal na další, akorát žlutý vlak.

,,Jsem s ním jel na výlet," dořekl malý chlapec.

,,Asi byl hezký výlet co? A tenhle," Honza ukázal na růžový vlak s velkým sluníčkem.

,,Ten si pleju vidět," a podíval se na něj.

,,A víš že existuje? Jednou ti ho ukážu až budete na nádraží. Máme tam jeden speciální, který tam nějakou dobu je," mrkl na něj s klekl si před ním.

Malý Sebastián měl v dětských očích jiskřičky štěstí a usmíval se. Radostně se zasmál a vrhl se mi do náruči až z toho spadl na zem.

,,Fakt jo? Děkuju," a mačkal ho v objetí.

Honza se usmál a lehce ho objal. 

,,Neboj, když to táta povolí, tak proč ne."

Tohle celé sledoval v povzdálí Standa, který nemohl uvěřit vlastním očím.

Většinou malý Sebastián není tak ukecaný a přítulný k cizím lidem, ale k Honzovi? 

K tomu světlovlasým a sakra vysokým strojvedoucím, který se většině jen směje.

Toho si dost oblíbil, což Standa byl i rád jen přece Honzu, když vidí tak se v něm něco pohne. Takové malé zvláštní vzrušení.

A on se ho nemůže nabažit dosyta.

 ….

Malý kluk se odtrhl od Honzy a zvedl se aby našel svého Tátu, aby se ho na to zeptal a měl štěstí stál kousek od nich.

,,Tati, Honza mi slíbil, že mi ukáže ten vlak!" křikl nadšeně.

,,Tak pokud budeš hodný a trénovat to tvoje r jako rak, tak by jsme mohli se na něj podívat," přikývl na souhlas.

,,Jupí!!!" křičel nadšeně malý chlapec a skákal radostí.

,,Hlavně klid, trdlo a běž si sednout ke stolu, dám ti to tvoje překvapení," uklidňoval ho a malý klučina odběhl si sednout.

Honza si seděl na zemi a nějak vůbec neřešil, že na něho pobaveně kouká Standa.

,,Mě se tu líbí, máš pohodlnou zem," zašklebil se strojvedoucí.

,,Fakt jo? A chceš ochutnat ty mé slavné palačinky," zašklebil se a natáhl vlakvedoucí svojí ruku.

,,Fajn," a chytl se za ruku.

Vytáhl se s pomocí Standy na nohy a stál přímo před ním.

Oba zhluboka dýchali a koukali si do očí.

Honza se vpíjí do těch čokoládových očí.

Pomalu se naklání až se zastavil přímo u něho kousek od těch růžových polštářků, které chtěl tak moc ochutnat.

Očima kmital mezi očima a rty.

To samý dělal i Standa, který je chtěl též ochutnat.

,,Tatí a Honzo! Co je to za překvapení," křikl na ně a tím je i vyrušil. Jelikož Honza se začal smát a zakroutil hlavou. Pak se naklonil a do ucha mu řekl: ,,neboj jednou se dočkáš," a pak chtěl odejít.

Jenže Standa ho chytl za ruku a prudce ho políbil na ty rty. Nejen, že musel stát na špičkách, ale za ten debilní pocit, který je přímo nádherný stojí.

Honza byl chvíli mimo, ale pak si ho za pás přitáhl a vychutnal si dlouhý polibek.

,,Čekat už nebudu," za šeptal, když se od něj odtáhl.

,,Fakt jo?"ušklíbl se Honza a vlepil mu cudný polibek na rty.

,,Jo a víš, že si budeme muset promluvit že?" řekl Standa.

,,Jo, ale až po palačinkách," řekl a odtáhl se nechtějíc od něj.

Standa přikývl a šel vzít pokrm na stůl a Honza usedl ke stolu naproti prckovi.

,,Co myslíš že to bude?" ptal se zvědavě Honza.

,,Táty palačinky, vždycky se jich chlubí a pokaždé, když přijede babička nebo děda, je dělá," řekl s úsměvem na tváři Sebastián.

,,Tím pádem to není překvapení ne?" zeptal se a zvedl strojvedoucí své obočí.

,,Není, ale vždycky jsem lád," zasmál se malý klučina.

Než Honza něco řekl přišel Standa s podnosem, který byl zavřený a položil ho na stůl pak odběhl a znovu přišel s Nutellou a šlehačkou a taky s jahodovým džemem.

Všechno položil na dřevěný stůl, který měl bílý ubrus, která ve prostřed byli tři středně velký talíře, džem a Nutella. Každý kdo seděl u stolů měl u sebe ještě malé černé prostírání a na pravé straně skleničku s nějakým nápojem tedy Honza a Standa Colu a malý Sebastián jahodový džus. 

,,Tadá!”odhal svoje kulinářské dílo kuchař.

Byli to nadýchané placky v rozměru jedno jídelního talíře a všechny propečené do zlatova. 

Honzovi jen z toho pohledu se mu sbíhaly sliny v puse a akutně chtěl ochutnat a nebyl sám malý Sebastián se už pro jednu natahoval. Jak ji ulovil potřel ji Nutelou a zaruloval ji do dlouhé trubky a navrh dal šlehačku.

Honza tedy to samé udělal a když kousl byl v ráji už po druhé za dnešní dlouhý den plný překvapení.

Standa se ušklíbl a posadil se na židli. ,,Chutná?” musel se zeptat s tváří to šlo jasně poznat, ale přece slyšet to? To je jiná liga.

Malý Séba kývl a po spolknutí řekl: ,,tvoje jsou vždycky nejlepší Tati,” a postil se do dalšího sousta.

Honza též spolkl sousto a řekl: ,,Vyhrál jsi fakt jsou dobrý,” usmál se.

,,Vím ne?” zasmál se Standa a sám si vzal taky.

Honza jen pobaveně zakroutil hlavou a pak všichni tři pokračovali v jezení sladkých a dobrých palačinkách.

…..

Po čtyř palačinkách byli všichni plný. Malý Sebastián šel spokojeně koukat na televizi a tak měli dospělí si čas promluvit o samotě.

,,Odteď tady budu pečení vaření fakt, že jo,” zasmál se Honza. Cítil se tady dobře, nejen přítomnost Standy se stala pro něj uklidňující tak i malého Sebastiana si oblíbil a k tomu jeho kulinářské dobré palačinky? Nic mu nechybí. 

,,Bych se nezlobil krom, občas chození Martina tu nikdo nechodí,”pokrčil rameny Standa, ale vnitřně skákal radostí.

,,Tak, když to vadit nebude, proč né,” usmál se Honza a napil se coly.

,,Pomůžeš mi? Pak si konečně promluvíme,” uklízení ho nikdy nebavilo, ale když mu pomůže ten zatraceně vysoký světlovlasý strojvedoucí by to mohli mít rychle z krku.

,,Klidně,” mykl rameny Honza a stoupl a začal sbírat špinavé nádobí.

Po umytí a uklízení veškerého špinavého nádobí mohli oba usednout na verandu, jelikož venku bylo příjemně teplo tak proč si ho neužít. 

Usedli do měkkých křeslí a na malý venkovní stůl položil dvě skleničky plné coly smíchané s rumem. 

,,Máš to tady fakt hezký,” řekl jak se pohodlně usadil strojvedoucí.

,,Jo je a v létě tady jsou nejlepší grilovačky a jelikož tu jsou dost volných pokojí na přespání dost lidí tu pak zůstane přes noc a to je teprve sranda,” usmál se Standa a napil se svého nápoje. 

,,Jo to znám. Po otci jsem zdědil chatu a jezdíme tak každé léto zahájit letní sezonu a navíc kousek je i velký rybník, mám to tam fakt rád, určitě tě pozvu,” mrkl na něj Honza.

,,Beru tě za slovo,” zasmál se Standa a podíval se na modrou oblohu, která už nabírala pomalu temný odstín.

,,Kdybych nebyl idiot a nevěřil těm pitomým kecům mohl bych tu být už dávno a poznat dvě úžasné osoby, což mně nejvíc štve,”utrousil po tichu Honza a napil se své tekutiny. Skleničku si nechal v ruce a palcem jezdil po okraji. Nechtěl se podívat do těch oříškových očí co určitě na něj koukali.

Byl naštvaný, že věřil takovým kecům, které kolem něho byli a v temných a v těžkých časech mu nebyl nápomocný. 

Je až vlastně neuvěřitelný, že se přes to dostal a má vlastní dům a skvělého syna.

,,Honzo, podívej se na mně,” řekl před ním. Když Honza si vyčítal tak mezi tím k němu přišel a klekl si před ně. Chytl jeho skleničku a položil ji na stůl pak vzal jeho ruce do svých.

,,No ták, Honzo nezlobím se,” zašeptal tiše a klidně vlakvedoucí.

Jeho modrozelené oči se odlepily od země a podíval se na něj. 

,,Všechno je v pořádku a nezlobím se,” mluvil dál. ,,Hlavně si nic nevyčítej jasný?!” dořekl a jemně ho políbil na rty.

Honza mu polibek oplácel s radostí a ze stejnou intenzitou jako on. 

Pak se odlepily a Honza promluvil: ,,dobře, nebudu,” kývl na souhlas.

,,No vidíš,” zasmál se a po rychlé puse na rty usedl do svého křesla.

,,Víš jak jsme se tenkrát poznali, myslím v létě jak si nastoupil poprvé,” Honza se rozhodl mu říct své tajné tajemství, přece on by ho měl vědět.

,,Jo vím, měl jsem nový brýle a ten den byli rozbitý a taky poznal jsem tebe i Martu,” zašklebil se Standa.

,,Fakt? ty fakt máš na ně smůlu,” zasmál se strojvedoucí a pak začal pokračoval.

,,Tak jsem, prostě měl pocit, že vesmír mi nadělil druhou šanci se zamilovat. Chodil jsem dřív s Terkou, jenže ona se pak zamilovala do nějaký holky. Ze začátku jsem byl dost zmatený, jenže po čase, kdy jsme se spolu bavili to bylo čím dál horší, proto jsem se ti pak vyhýbal a ty ses dal dohromady, potom se začali všude množit ty pomluvy a já ty pocity pohřbil, jenže včera se zase vyklubali na povrch,” odmlčel a podíval se na Standu.

Ten nevěděl co má říct, jelikož byl úplně mimo a to doslova. Kdyby už tenkrát o tom věděl mohli by být spolu, jenže to by nebyl malý Sebastián. Takže vlastně všechno má svůj čas.

,,Víš co je divný?” vyslovil první ze sebe dostal vlakvedoucí.

,,Ne,” zakroutil hlavou Honza.

,,Měl jsem to stejný a to doslova, proto byla Marta nevěřil jsem tomu, my jsme fakt oba pitomý co?” zasmál se Standa, i když mu bylo do breku.

Honza ho chytil za ruku a zatáhl ho k sobě na klín, kde ho pořádně objal a držel ho u sebe. 

Vlakvedoucí tiše plakal a nechal, aby ho Honza měl u sebe. 

,,Klid, všechno bude dobrý, teď ti budu otravovat život až dokud mě nevyhodíš z domů,” mluvil dál Honza.

Standa se odlepil od něj a podíval se na něj a řekl: ,,Fakt?”

,,Jo fakt, líbí se mi tu a tam kde to mám rád se těžko odchází pryč,” zasmál se a dal mu pusu na čelo.

,,A navíc tvoje palačinky jsou fakt dobrý,” dodal s úsměvem na tváří.

Standa se usmál a řekl: ,,tím pádem vítej doma,” a s těmi slovy ho políbil na dva růžové polštářky.

Honza mu mile rád všechno vracel plnými doušky.

A tak začíná nový svět plný zábavy a nervů.

Konec! 

Tímto rozjíždím úplně nový svět, který bude mít spousty příběhu!

Omlouvám se za chyby a děkuji za váš čas na čtení.