Záhada na železnici 1. část

Ahojky! 😋

Vítejte u mé první netradiční povídky.

Kdo nemá rád gay páry či celkově LGBT tak prosím nečte.

Nehoda na trati.

Byl pozdní ranní den, kdy kolem desáté ráno jel vlak směr Pardubice a Kolín. Byl to modrý Stadler, který řídil světlovlasý s odstínem hnědé barvy a vysoký strojvedoucí. 

Měl zapnuté přenosné rádio, které měl potichu puštěné, aby nevadil cestujícím.

Cesta byla klidná a k tomu bylo příjemně svítilo ranní sluníčko, takže strojvedoucí musel mít na sobě své oblíbené černé sluneční brýle.

Zmáčkl tlačítko vědomí a dál poslouchal písničku, která zní As It Was od populárního zpěváka Harryho Styles.

Měl ji rád a byla celkem dost chytlavá, takže se dost často stávalo, že se nechal unášet melodií.

Na druhé straně byl i hnědovlasý vlakvedoucí, který už od rána měl dost špatný den. Od pozdního příchodu do práce až po zapomenutí strojku na jízdenky, takže ano musel se znovu vracet, aby si ho vyzvedl.

Ale snažil se být milí a vždycky pomohl cestujícím.

,,Dobrý den jízdenky prosím," promluvil do tiché části vlaku pan vlakvedoucí.

Cvakl pár jízdenek a šel si sednout k volné čtyř sedačce. Tedy dva páry sedaček na proti sobě a máte tu malý stoleček.

Potřeboval zkontrolovat, zda mu nenapsala chůva, ale všechno bylo v pořádku.

Krom stávání, aby písknul byla cesta klidná až do Pardubic, kde mají na půl hodiny volno.

.....

Strojvedoucí posbíral své věci pak vešel ven z vlaku, přitom hleděl do mobilů aby odepsal své kamarádce, jelikož se zpozdila.

Měl s ní jít na oběd.

Proti němu šel spěchající vlakvedoucí, jelikož ve vlaku zapomněl píšťalku.

,,Vždycky na ni zapomenu! Sakra!" nadával po cestě a psal rychle odpověď svému kamarádovi, že bude mít nechtěné zpoždění.

Nevšiml si strojvedoucího, který šel proti němu a narazil do něho.

Vlakvedoucí by skončil na zemi s naraženou kostrčí, kdyby ho nechytil včas vysoký strojvedoucí.

,,Mám tě," usmál se jemně na něj. ,,Kam spěcháš?" zeptal se. Věděl, že s ním má dnešní směnu. Svůj telefon, který držel v levé ruce a radši ho uklidil. A jeho držel za pravou ruku, aby nespadl.

"Pa-rdon, zapomněl jsem ve vlaku píšťalku buď to je ona a nebo moje klíče a trochu jsem spěchal a nedával pozor," Proč koktám? omlouval se onen mladý vlakvedoucí.

,,V pohodě, jsi v pořádku?" jeho hlase byl trošku cítit trochu starosti.

,,Jo jsem, ale můj mobil asi ne," odpověděl, když stál a vzpamatoval se. Zvedl svůj telefon, který měl na displeji velkou pavučinu.

,,Ten to už to má za sebou," ušklíbl se strojvedoucí.

,,Má," přikývl na souhlas a očima ukázal na vlak.

,,Otevřeš ho? Musím pro tu píšťalku."

,,Jo, pojď," přikývl světlovlásek a šel otevřít vlak.

,,Díky, znovu kupovat se mi jí nechce a navíc by byla už třetí za tenhle měsíc," povzdechl si vlakvedoucí a úklid si svou píšťalku do své tašky.

,,V pohodě, by sis měl jí dávat na provázek, to by si ji určitě znovu neztratil," odpověděl pobaveně strojvedoucí.

,,Dobrý nápad, ale teď už budu muset jít nebo mě Martin zabije," ušklíbl se vlakvedoucí a s úsměvem se rozloučil.

Honza mu zamával a šel směrem ven, kde na něho měla čekat jeho dobrá kamarádka Terka, ale ona už stála kousek od nástupiště a byla opřená o sloup.

,,Standa?" zeptala se jak viděla ho odcházet a šla směrem k Honzovi.

,,Jo, zapomněl si píšťalku a rozbil si mobil," ušklíbl se strojvedoucí.

,,To on pořád, minule tam nechal klíče, když jsem s ním měla službu," usmála se Terka.

Honza se smíchem zavrtěl hlavou a vydali se spolu na jídlo.

....

Vlakvedoucí s kelímek kávy v ruce šel na kolej, kde by měli odjíždět směr Liberec.

Změnili směr, což pro něho znamená delší služba, než byla v plánu.

Honza taky nebyl nadšený, když mu přišla SMS, že má jiný směr a má jít do depa pro vlak.

Takže jeho hodinová pauza byla kratší o dobrých dvacet minut.

Standa otevřel dveře a viděl před sebou žlutý Region vlak, který na něj čekal.

Kopnul do sebe zbylé dávky kofeinu a šel směrem ke dveřím, kde už nastupovali lidé.

Kontrolovat, zda je všechno v pořádku a celkově, jestli není nějaký problém.

Strojvedoucí seděl na svém místě a kontroloval, zda je všechno v pořádku. Poslední dobou blbnou zadní dveře u zadního vozu a on by nerad měl zpoždění.

Vlak byl v pořádku a dveře fungovaly, takže všechno bylo zatím v největším pořádku.

Bylo načase vyrazit směr Liberec, což hned jak slyšel písknutí zmáčkl tlačítko zavřít dveře a mohli vyrazit.

...

Cesta přivedla do jejich služby celkem klid. Krom pár cestující moc nejezdilo a tak Standa měl volno.

Blížila se čtvrtá hodina odpoledne a s tím i spousty lidí co končí v práci. Každý se chce dostat domů či k momentálně potřebují a vlak praská ve švech.

Vlakvedoucí sotva proleze zpátky k volnému místu, proto se rozhodl udělat změnu.

Zkusil, zda mu otevře hodný strojvedoucí dveře, protože u něho se nacházel.

Zaklepal a čekal na jako na boží smilování.

Dveře cvakli a otevřeli a on do nich vešel a za sebou zavřel.

,,Díky, ten vlak je narvaný až k prasknutí a nedá se vůbec nikam dostat," poděkoval a rovnou vysvětlil nadcházející situaci, co se odehrává ve vozů.

,,V pohodě, všiml jsem si nějaký zájezd ne?" zeptal se s úšklebkem na tváři strojvedoucí.

,,Jo jsou tři dohromady," přikývl na souhlas vlakvedoucí.

Vzal svůj přístroj a podíval se kolik cestující se nachází zda.

,,Něco kolem dvě stě lidí tu je," odpověděl jak našel požadované číslo a vrátil svůj přístroj dolů.

,,Pěkný a všichni jedou do Pardubic že?" podotkl strojvedoucí.

,,Bohužel jo," přikývl Standa.

,,Aspoň bude slušná výplata, ber to jako malý pozitivum, " podotkl strojvedoucí a zastavil na před poslední zastávce.

,,Pravda aspoň něco, ale ty nervy mi za to nestojí," řekl než odešel ven a nějak zkontrolovat vlak, i když byl narvaný k prasknutí.

V Pardubicích byla hlava na hlavě a jediný kdo mu to bylo úplně jedno, protože byl ve své kabině, kde si uklízel své věci, aby následně mohl změnit své místo.

Když už vystoupil bylo nástupiště čisté, jelikož už všichni seděli ve vlaku jediný, kdo byl venku je vlakvedoucí, který něco vyváděl na svém přístroji.

,,Že zrovna já mám dneska smůla fakt, že jo," mrmlal si pod vousy vlakvedoucí.

Honza se ušklíbl a řekl: ,, děje se něco?" 

Standa zvedl hlavu a podíval se do modrozelených očí, co na něho s jiskřičky pobaveně koukali.

,,Ten krám prostě nefunguje budu muset jít za debilem Igorem, aby mi dal nový a tenhle nechal opravit, doufám že tam bude," řekl naštvaně ani nečekal na odpověď a vydal se do kanceláře k Igorovi, který má tyto přístroje a jejich výplaty k práci.

Honza mezi tím došel si sednout do své kabiny a vytáhl si zbytek své svačina, stejně bude muset na toho pitomce čekat.

....

Po deseti minutách přišel, naštěstí měli zpoždění jen tři minuty, takže Honza je během zbytek dne určitě dožene.

Jenže blížila se poslední hodina jejich služby a vlak nechtěl spolupracovat. Nejen, že pedál na brzy, prostě nešel pořádně sešlápnout tak i dveře v zadním voze se nechtějí otevírat.

Měl nervy na pochodu a strojvedoucí chtěl dojet aspoň na to nádraží v Pardubicích, kde ho pak mohou odtáhnout do depa.

Vlakvedoucí si toho všiml, i když nikdo nejel všiml si jak sebou poslední dobou vlak cuká až konečně přestal s tím, že zastavil.

Pak slyšel bouchnutí dveří a nadávání jak ten krám prostě nechce spolupracovat.

Standa se zasmál a vydal se za ním ven.

,,Proč ho dávali na koleje, když ten vlak se neudrží celý den v chodu? By mě zajímalo jaký kretén dělal manipulační jízdu," křikl naštvaně strojvedoucí a otevřel kovové malé dvířka, aby ručně vyhodil celý vlak.

Vlak se vypnul a motor utichl. 

Standa měl štěstí, že už byl venku, jinak by se ven nedostal.

Honza chvíli počkal a pak ho znovu zapnul, jenže vlak byl ticho, jakože úplně.

Strojvedoucí si povzdechl a znovu ho vypnul a zapnul, jenže nic.

,,Já do toho kopnu a bude klid!" křikl naštvaně strojvedoucí a zvedl se.

,,Jdu zavolat na dispečink jsem zvědavý, co řeknou," a šel do své kabiny, kdyby neměl u sebe klíče byly by dost ve velkém problémů.

Standa jen zakroutil hlavou a zůstal venku.

Aspoň, že je hezký počasí.

Strojvedoucí po chvíli vyšel ven a u ucha měl svůj telefon a s někým horlivě diskutoval.

,,Fajn, takže zelený a pak červený mám je a dál?" ptal se a přitom dělal, co mu hlas c mobilů řekl.

,,Jo nejsem debil," řekl naštvaně.

Vlakvedoucí se mu smál.

,,Takže dvě hodiny jo? Fajn zatím," rozloučil se a vypnul mobil.

,,Být tebou by jsem se nesmál, jelikož tu teď strávíme dvě hodiny, takže své plány na večer můžeš zrušit," dodal Honza.

Vlakvedoucího smích zmizel a místo toho zvedl obočí vzhůru a řekl: ,,teď jsi děláš srandu že?"

,,Ne dělám fakt, že ne," zakroutil hlavou strojvedoucí a šel si sednout do vlaku.

,,Počkej cože?!"křikl na něj a doběhl ho.

,,Tohle je blbá sranda, takže?" ptal se dál naléhavě vlakvedoucí.

,,Slyšíš vlak?" zeptal se debilně strojvedoucí, až v průběhu chůze se zastavil.

,,Ne," odpověděl vlakvedoucí a zaraženě stál na místě.

,,Takže co to znamená?" dál se debilně Honza.

"Že asi nejde?" optal se Standa a vůbec nic nechápal.

 ,,Bože, Stando," povzdechl si Honza a promnul si kořen u nosu.

,,Prostě nejde má přehřátý motor a odešli brzdy a chladič nejde, přijede vlak co nás odtáhne, ale až za dvě hodiny, jelikož žádný není volný, kvůli hokeji," vysvětlil mu strojvedoucí a rozešel se zpátky do vlaku.

,,Fajn, chápu," řekl rychle vlakvedoucí a vytáhl svůj mobil musela akutně něco zařídit.

Domlouvání bylo dost těžké a přesvědčit hlídací chůvu bylo ještě těžší, ale slitoval se nad ním a ještě chvíli vydrží.

Po deseti minutách tedy vešel do vlaku a sedl si k Honzovi, který seděl ve volné čtyř sedačce hned vedle strojvedoucího.

,,Máš jediný štěstí, že Iva počká jinak bych byl v prdeli a musel bych do Pardubic dojít pěšky," řekl a sedl si naproti němu.

,,Iva? Nějaká tvoje holka či co?" zeptal se poněkud zvědavě Honza.

Nějak věděl, že Standa je místní Casanovo, ale myslel si že to je drb.

,,Ivana? To je stará paní, která mi hlídá Sebastiana, což je moje dítě," řekl dotčeně Standa a uraženě si založil ruce na hrudi.

"Pardon, jestli tě nějak urazil, ale kolem sebe je tolik drbů, že ani nevím čemu věřit," pokrčil rameny Honza a natáhl si nohy.

,,Jo vím, nic není ani pravda všechno je roznesla moje ex, která je akorát tak zlatokopka, která chce jen prachy ani o dítě se starat neuměla. Mrcha jedna," odfrkl si Standa.

,,Takže Ex jo? A máš dítě, takže si otec co ještě mi povíš o sobě?" ptal se dál zvědavě Honza.

,,Jo jmenovala se Marta, taková blondýnka, co jezdí u Arrivy. Byla fajn, ale pak se změnila a myslela si že když bude mít dítě, tak s ní budu to určitě," odmlčel, aby víc napnul strojvedoucího a pokračoval dále.

,,Dítě jsem chtěl a když se narodil kluk byl jsem šťastný jako blecha," pousmál se. Byla to jeho oblíbená vzpomínka, která se mu zjevila.

,,Ale neuměla se o něj starat, většině brečel a nechávala malé novorozeně samostatného doma," doteď nechápe jak toho mohla být schopná. 

,,Dělala to chytře, já byl v práci a nic netušil, jenže jednou jsem skončil dřív, abych mohl být nějaký čas s mým synem. A když jsem přišel domů nestačil jsem se divit. Skončil jsem to s ní a začal se o něj starat. Ze začátku to bylo těžký, ale pak se objevila Iva, která mi ho hlídá, když nemůže moje sestra či máma," dořekl Standa.

,,Wow, kolik mu je?" optal se Honza s údivem.

,, Pět," řekl pyšně a s úsměvem na tváři Standa.

Honza kývl na souhlas a dál pokládal všemožné otázky, kterého napadli. I vlakvedoucí se různě ptal a tak zabili první hodinu jen vším možným o svých životech.

,,By si měl přijít na návštěvu, umím ty nejlepší palačinky, že by si po nich určitě škemral," smál se Standa.

,,Fajn, přijdu zítra máš stejně volno ne?" nevěřil mu, jen přece jeho maminka dělala ty nejlepší palačinky na světě. Proto, co nejdříve je musí ochutnat.

,,Jo mám, aspoň poznáš Sébu, až zjistí že řídíš vlaky tak ti nedá pokoj," ušklíbl se Standa.

,,Že by další strojvedoucí?" poznamenal s úsměvem na tváři strojvedoucí. 

Takhle se už dlouho nebavil a celkově s ním se dobře baví a o čemkoliv. Terka je fajn, ale přece nějaký věci nechápe a nebo chápe, až moc.

A klidně by jsi rád poznal jeho malou kopii, která musí být určitě ukecaný jako jeho Tatík.

Standa kývl a řekl: ,,ten určitě už jeho první slovo bylo vlak až jsem se lekl, prostě jsem byli na výletě a on místo Táta řekl vlak! Chápeš to?" 

Strojvedoucí se usmál a zakroutil hlavou v nesouhlasu. 

,,Ten má povolání už jistý," ušklíbl se Honza.

,,Má," povzdechl si Standa.

.....

Čas utíkal a po dvou hodinách se konečně uslyšeli hlasitý zvuk.

,,Konečně!" křikl nadšeně Standa.

,,Fakt se dobře s tebou mluví, ale už mám hlad," uklidnil hned Honzu, který chápavě kývl na souhlas, přece taky už měl hlad.

,,Jdeme se podívat, kdo přijel," řekl vlakvedoucí a vydal se ven.

Honza šel za ním a když viděl blonďatý vlasy s úsměvem už dávno věděl, kdo přijel a nebyl jediný.

,,Martine! Ty žiješ? Sakra musíš někdy přijít už mi fakt chybíš!" křikl nadšeně Standa jak uviděl blonďáka.

Martin se usmál a přitáhl si Standu do objetí.

,,Ty taky, určitě přijdu a Séba se určitě ptá co?" zeptal se blonďák.

,,Jo ptá a prý si pro tebe vlastnoručně dojde," odpověděl mu v objetí.

Honza měl z nějakého důvodu divný pocit v břiše jako kdyby žárlil. Radši zahnal divný myšlenky. A radši šel oznámit, že se tu taky nachází.

,,Nazdar Martine, kde si byl ty dva poslední týdny?" zeptal se strojvedoucí a nejen kvůli němu musel mít službu navíc.

,,Kdybych věděl, že po mně bude taková sháňka tak zůstanu nemocný ještě déle," řekl ironicky Martin. Měl přehozenou ruku kolem Standy, který se šklebil.

,,Nemocný? Chudáčku náš malý," zasmál se Honza.

Martin se ublíženě podíval na něj a promluvil vážně, ale přitom mu cukal koutek u úst.

,,Měl jsem horečky a zvracel jsem ani ty Standíku jsi nepřišel!" 

Standa zvedl obočí a řekl: ,,fakt? A kdo přišel minulý pátek k tobě domů s domácí polívkou a požádal mě o čajík s medem? Já to nebyl."

,,A jo fakt si byl u mně a ty Honzo by ses měl stydět!" řekl naštvaně, i když sotva se držel, aby se nezačal smát.

,,Nedal si vědět tvoje smůla," podotkl strojvedoucí a ještě dodal: ,, rád bych se ještě dneska dostal domů."

,,Vždyť jo," mávl a vydal se spojit vlak, aby ho odtáhl.

Standa i Honza pak oba šli s ním do kabiny, kde následně až domů probírali různý zajímavý a trapný historky a Honza se nestačil divit.

Když přijeli do Pardubic bylo těsně po desáté hodině.

,,Konečně domů, mějte se hoši, prcek už na mně čeká," a Standa byl během chvilky pryč.

Honza pobaveně zakroutil hlavou.

,,Taky pospícháš domů?" ušklíbl se Martin, který čekal, zda i on odejde.

,,Ani ne hele mám ještě nějaký čas, než přijede Tereza, hlavně že s vlakem jezdí jako kráva," ušklíbl se Honza. A Martin přikývl na souhlas.

,,Tím pádem jedeme odvézt toho chudáčka do "nemocnice"," řekl se smíchem Martin a vyjel do depa.

Honza se zasmál a jemně přivykl na souhlas.

.....

,,Stejně se divím, že jste se ty dvě hodiny tam zabývali," řekl Martin, která zastavil v depu a bral si své věci.

,,Ani nevím proč, Standa je fajn a aspoň mi vysvětlil ty drby kolem," mykl rameny Honza a vyšel ven, kde ho obalil studený vzduch.

Bylo něco po desáté hodině večer a venku panovala tma a chlad.

,,Ty kecy mě serou, nechápu jak ty krávě Martě můžou věřit," jeho hlas byl cítit naštvaností, která z něho jen šla cítit. 

Neměl a nemá rád, kdo si myslí že ty kecy kolem jsou pravda.

,,Standa si všechno zařídil sám a o všechno se postaral jak o malého, kterého vzorně vychovává tak i o všechny problémy, který ona udělala a že jich málo fakt nebylo," odmlčel Martin.

Honza poslouchal a přitom cítil, takový divný pocit.

,,Nechtěl od nikoho pomoc, tenkrát ani od své sestry Denisy, která vyšilovala nechtěl a ani rodiče, byl tvrdohlavý jako dřevo," ušklíbl se Blonďák.

Oba šli směrem k šatnám, aby se převlékli a mohli jít konečně oba domů.

,,Ale zvládl to a teď má syna a dokonce i práci, která ho baví," dořekl Martin.

,,Něco málo mi řekl, ale jak poslouchám tak ne o všem," povzdechl si Honza.

,,Se divím, že ti vůbec něco řekl," odpověděl hned na zpět.

,,Proč?" divil se strojvedoucí. 

Všechno kolem toho hnědovlasého vlakvedoucím bylo pro něj hádankou, kterou chtěl za každou cenu vyřešit, akorát se to kolem víc a víc kupilo.

,,Víš Standa, není zas takový sdílení typ jak vypadá a na své soukromí si dává pozor. A pečlivě vybírá, co komu řekne. I mně pár let trvalo, než se mi otevřel, co mi říkala jeho starší bratr byl takový už do mala, proto se divím, že zrovna tobě něco řekl, když se bavíš s Terezou," vysvětlil Martin. Byli kousek od dveří, takže než Honza se zeptal jak za to může Tereza ozval se zvuk dveří, který potvrdili správný kód.

Měli štěstí, že mají skříňky hned vedle sebe, takže svojí otázku položil hned jak mohl.

,,Jak s tím vším souvisí zrovna Terka?" Honza začínal mít nervy.

,,To ti neřeknu se zeptej jí a abych řekl tak dost," řekl Martin a začal se převlékat.

,,Jako vážně? Jsi děláš ze mně prdel? Tak když něco nakous tak do dojím ne?" křikl mírně naštvaní Honza.

,,Klid Honzíku, určitě ti to Terka mile ráda poví a já radši zmizím, než mě zabiješ," ušklíbl se Martin a posbíral si své věci a zmizel jako pára nad hrncem.

,,Zmetku," utrousil naštvaně Honza. 

Převlékl si své pracovní tričko a natáhl přes sebe černou mikinu pak jen vyměnil kalhoty a boty a mohl vyrazit za Terezou, která na něho s úsměvem na tváři čekala.

Honzovi do smíchu nebylo byl naštvaný.

,,Ty mi u mně doma hezky vysvětlíš, co máš společného s těmi derby kolem Standy jasný?" řekl místo pozdravů Honza.

Tereze povadl úsměv a kývla na souhlas.

,,Fajne jedeme konečně domů," povzdechl si Honza. Otevřel dveře od černé škodovky a sedl si místo spolujezdce.

Terka mlčky přisedla a vyjela směr Honzův byt, kde se měl zjistit jak vlastně ty drby kolem Standy začali.

A máme tu konec první části! V půlce psaní jsem se rozhodla udělat dvě části tak snad to nevadí.

Omlouvám se za případné chyby.

Aki