1. Kapitola- Úvod

Dívka s hnědými kudrnatý vlasy seděla venku opřená o strom a z knížkou v ruce si užívala příjemný jarní sluníčko.

Musela se usmát. 

Úkoly na zítra má už dávno hotové a na test z biologie umí úplně perfektně.

Nic jí netrápilo a užívala si klidu.

Netušila, že osud si pro ni připravil něco jiného a dny klidu a pohody ji pomalu končí.

,,Mio, pojď se najíst," zavolala na ní její maminka z okna od kuchyně.

,,Jo už jdu mami," ozvala se dívka nazpátek a dala si záložku do knížky a zvedla se do stoje.

Rozešla se směr dveře od verandy, která je propojená s kuchyní.

Sundala si její venkovní boty a vklouzla do svých růžových papučí.

Vešla do kuchyně položila knížku na linku a u umyvadla si umyla své ruce pak následně zasedala ke stolu.

Maminka ji nandala pečené kuře a brambory.

Její otec se usmál a řekl: ,,o čem je? Taky o magii a zlém černokněžníkovy bez nosu?"

,,Tati, Harryho Pottera jsem četla jako malá," zasmála se Mia.

 ,,Hlavní hrdinka je dost nemocná a zamiluje se do chlapce, co má stejnou nemoc, jenže oni dva spolu nemohou být." vysvětlila krátce obsah knížky.

,,Aha, takže láska co nemůže být naplněna. Hezké." usmál se.

,,Přesně tati a mami jak ses vlastně zamilovala ty do táty?" zeptala se dívka.

Maminka si sedla ke stolu a začala vyprávět příběh.

Ten večer si zdálo Hermioně, že potkala svého vyvoleného a žije šťastný život. 

….

Druhý den ráno měla všechno připravené a stačilo jen počkat na autobus, který ji odveze do školy.

Vždycky ráno má aspoň deset minut čas, takže pokaždé si buď hrála s jejím zrzavým kocourem a nebo si povídala s maminkou.

Dneska to bylo stejné hrála si s kocourem, které ho drbala za uchem.

Měla na sobě uniformu, což byla bílá košile a černá sukně po kole, též museli mít nadkolenky a černé oxfordské boty. Nesměla chybět modré sako a na pravé straně se nacházel znak její školy. 

Její vlasy měla rozpuštěné, které končili těsně u lopatek. 

Měla je ráda byli nespoutané a kudrnaté, jenže občas ji štvali, hlavně po brzkém probuzení, kdy měla na hlavě hnízdo.

Seděla v obývacím pokoji na hnědým huňatým koberci a na klíně drbala, již zmíněné zvíře.

,,Budeš na mě čekat? Co ty na to Křivonožko?" zeptala se svého mazlíčka, ale ten jen vrněla jako spokojená kočka.

,,Dobře, budu to brát jako souhlas,"odpověděla si spokojeně Mia.

,,Mio! Už jede autobus!" křikla maminka z kuchyně.

,,Jo už jdu!" dala mazlíčkovi pusu a vzala si boty co měla připravené předsíni a nakonec, ještě školní taška mohla vyrazit.

Jak přišla na zastávku, tak z pravé strany se vynořil žlutý autobus.

Hermiona si povzdechla a nasadila nic neříkající úsměv.

Autobus zastavil a vešla dovnitř, pozdravila řidiče a šla najít mezi jejími spolužáky místo na sezení.

Měla štěstí vedle jedné blonďaté dívky, která měla na sobě sluchátka a koukala z okna ven.

Posadila se a svojí hnědou aktovku si položila na kolena.

Po patnácti minutách byla na místě.

Vyšla levou nohou a to jí vysloužilo na zbytek dne smůlu.

Celý den ji buď padali na zem a nebo do někoho vrážela a nebo byla k její smůle ve špatné třídě.

,,Heleme ty šprtko! Víš kde máš třídu a nebo si zase ve svém světě!" křikl na ni kluk z fotbalového klubu.

Ta to ignorovala a šla ke své skříňce.

 

Opatrně si vzala učebnice na poslední hodinu, tak aby nic nevypadlo.

 A poslední, co by dneska potřebovala je aby vypadala celý její obsah ven.

Hlavně klid Hermiono, to zvládneme.

Jedna dobrá hodina matematiky a budeme moct jít domů.

Uklidňovala se a vešla do správné třídy, kde si sedla do druhé lavice u okna.

Spokojeně si vytáhla z jejího růžového penálu propisku a tužku a čekala, než se ozve zvuk hlásící, začátek hodiny.

Hodina začala, probírali její oblíbené rovnice, které půlka třídy nesnášela, ale ona je milovala.

Učivo ji šlo lehce a zadané úkoly měla hotové.

Blížila se poslední hodina a konečně mohla jít domů.

Dneska byl klid, což je dobře.

Řekla si pro sebe v duchu Mia a šla chodbou do učebny, kde by měla mít poslední hodinu.

,,Koukej Viki naše šprtka se usmívá! Veverko, kde máš oříšky?!" křikla na ní hnědovlasá dívka, co stála u skříňky vedle královny školy.

Nebo spíš dívky jménem Viki, která Hermoniu přímo nesnáší.

Mia si jich nevšimla a šla dál do učebny zbývají ji dvě minuty a ona musí, až na konec chodby.

,,Hej kam jdeš? Nevidíš, že na tebe Lucy mluví?" křikla a přišla před ní Viki.

Mia se zastavila a zvedla oči od země.

Nemá ji ráda. Šikanuje ji už od dob, co ve školce omylem do ní vrazila. Bohužel skončila v blátě a všichni děti se jí smály.

Její modré oči na ni nenávistě koukali.

 A Mia se začala třást.

,,Máš pro mě ten úkol na angličtinu?" její pisklavý hlas bolel v uších.

Hermiona ho měla a podala ji papír, kde byla napsaný referát na hodinu, co teď mají.

Viki ho projela očima a podala zrzce, což je taková její kontrola jménem Olivie.

,,Šlo by to. Paní M bude mít radost," a založila papír do desek.

,,Dobrá, máš štěstí, ale pokud to nebude za jedna tak po škole uvidíš!" vyhrožovala ji a z ušklebkem na rtech odešla.

Její následnice šli za ní jako ocásek.

Mia si povzdechla, měla pro dnešek snad pokoj a nebude mít nové modřiny.

Paní M byla spokojená a Mia mohla konečně odejít z této budovy.

Šla lesem, který měla ráda. 

Byl to malý les, kde na konci je malý rybník, kam se chodí v létě koupat a nebo tedy sedí a čte si.

Dneska se šla jsem uklidnit.

Po dnešku celá nervózní ji nohy vypověděly službu a ona spadla do zelené trávy.

Zabořila ruce do zelené trávy a pustila ven slzy, které drží v sobě.

Stékali ji po tvářích až nakonec skončili v trávě.

,,Nenávidím je!" vykřikla do ticha.

Bolestný hlas prořízl ticho lesa.

Brečela a tiše nadávala.

Po dobré půl hodině došli slzy a opřela se o kmen stromu. 

Tiše si zpívala písničku a koukala na modré nebe.

....

Když se vracela, šla svou obvyklou cestou a zastavila se u hnědého stromů, kam dává své přání.

Jako malá věřila, že se jí to splní a tento strom ma kouzelnou moc, jenže teď už je větší a spíše se to stalo takovou její tradici.

Tentokrát, ale papírek nemohla dát byla tak hnědá stará truhlička.

Mia ji vytáhla a položila ji na zem.

Prohlédla si ji.

Hnědá starší truhlička s vyřezanými slovy:

Draco Dormiens nunquam titillandus

,,Co to znamená?" promluvila Mia a přejala nápis bříšek od prstu.

Pak vzala víko a otevřela truhlu.

Byl v ní zlatý řetízek s podivným přívěskem, který vypadal jako přesýpací hodiny.

Mia ho vzala do ruky a pod ním byl papírek se vzkazem.

*Tempus mutare non potes, sed tempus mutare potes. Quid si omnia differant?

Nevěděla, co to znamená, ale její zvědavost to chtěla vědět.

Papírek s náhrdelník dala zpátky do truhlička a rychle šla domů zjistit co to znamená.

…..

Překlad* Čas nezměníš, ale dobu ano. Co když všechno je jinak?

Krátký začátek je tu! Omlouvám se za chyby.

Aki